Ach, ti památkáři …

Téměř v každém čísle Novin Prahy 2 se lze dočíst, jak pražští památkáři brzdí a hatí bohulibou činnost radnice: tu při opravě domů, tu parků či jiných veřejných prostranství. Musí to být opravdu smečka k pohledání, tihle památkáři! Nejraději by zachovali Prahu tak, jak je, a lid by neměl kde parkovat, kudy jezdit, kde stavět hypermarkety a kancelářské obludy.
Ale jako všechno i toto je poněkud jinak. Dovolte mi proto, abych se dle staré římské právní zásady „Audiatur et altera pars“ , čili „Nechť je slyšena i druhá strana“, těch nebohých památkářů zastal.
Radnice Prahy 2 se rozhodla rekonstru-ovat park na Folimance, který to jistě potřebuje. A vzala to zgruntu. Vznikne tam prý jakýsi pražský Disneyland, tedy místo, kde by se všichni „vyřádili“ (sic!). A tak jako pejsek s kočičkou při vaření dortu, umístili radní do parku dětská hřiště pro mladší i starší děti, trenažery pro mládež, sportovní hřiště pro dospělé, travnaté hřiště, skate-park komplex, lezecké prvky, překážkovou dráhu pro psy, otevřený altán – přírodní divadlo a nový objekt správce.
Až potud je vše v pořádku; radní mohou mít lecjaké nápady. Dále však nastávají zádrhele. Nápady jsou svěřeny architektovi, který má za úkol připravit projekt. Zkušený architekt ví, že ve veřejném parku je třeba počítat i s jiným typem návštěvníků, než jsou „řádilové“. Někteří třeba chápou park jako oázu klidu a důstojný prostor pro rozjímání. Architekt by měl toto vše zvážit a snažit se radním některé přehnané záměry rozmluvit. Dobrý architekt také svůj projekt od začátku konzultuje s památkáři a snaží se jejich připomínky akceptovat. Na závěr pak předloží projekt úplný, projednaný, schválený a připravený pro realizaci. To se v případě Folimanky nestalo a proto dochází ke zdržení, změnám projektu, hysterickým stížnostem v novinách a veřejnému kritizování úředníků magistrátu úředníkem Prahy 2, který jejich postup označuje slovy „zkostnatělý, nepružný a neúčelný“.
Nejsou to tedy památkáři, kdo brání opravě památek. V Praze 2 je to vedení radnice, které nedokáže jasně formulovat zadání stavby, vybrat dobrého architekta, zajistit předložení kvalitního projektu a rychle stavět.
V takovém případě nepomůže ani deset čísel novin popsaných stesky radních. Chtělo by to rekonstrukci.

PhDr. Zdeněk Lochmann, Státní ústav památkové péče

Zveřejněno: 06.06.2002 – support@publix.cz
Vytisknout