Bazilika sv. Štěpána

Praha splatila dluh svým vítězným synům až v roce 1998.
Po I. světové válce byl architekt Bohumil Hybšman autorem výjimečného urbanistického činu – úprav prostoru pod Emauzským klášterem včetně výstavby budov ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí. Již od počátku bylo v rámci úprav počítáno s vybudováním monumentálního pomníku, koncipovaného jako památník Pražanům, padlým v I. světové válce, připomínky legionářského odboje a vzniku Československé republiky.
Pro pomník byla získána část monolitu z mrákotínské žuly, určeného pro třetí nádvoří Pražského hradu, který se, jak známo, při transportu rozlomil. Pro Pražský hrad byl vylomen monolit nový o původní délce a větší z rozlomených částí předešlého monolitu věnoval prezident republiky T. G. Masaryk právě na zřízení památníku pod Emauzy.
Vytvořením pomníku byl pověřen český sochař profesor Josef Mařatka (1874 – 1937), žák Myslbekův, známý svou stáží v pařížském ateliéru Augusta Rodina. Ten vytvořil vynikající dílo, prezentující v monumentálním skupinovém pomníku postavu Republiky, dekorující lipovými ratolestmi vítězný prapor, se kterým přicházejí představitelé jednotlivých legionářských armád. Postavy byly vysoké tři metry. Součástí pomníku byly i nápisy. Např. na průčelní straně monolitu dvojverší z básně Viktora Dyka Země mluví „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ Nad bronzovými plastikami na návrh generála Rudolfa Medka se nacházely nápisy další: nad skupinou legionářů ruských „Zborov – Bachmač – Volha“, francouzských „Terron – Vouzi’res – Champagne“ a italských „Doss Alto – Piave – Dobrudža“.
Slavnostní položení základního kamene se konalo 25. října 1928. Neméně slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 29. října 1932 za účasti pražského primátora JUDr. Karla Baxy. Pražané však neobdivovali pomník dlouho, v roce 1940 byl na rozkaz nacistů odstraněn a zničen.
Teprve po roce 1990 začaly sílit hlasy, volající po jeho znovuzřízení. Díky tomu, že v Muzeu hl. m. Prahy se zachovaly některé modely postav, existovaly nákresy a četná fotodokumentace a v neposlední řadě i zásluhou mnoha obětavých, kulturně myslících lidí, se záměr obnovy podařil. Byly provedeny i úpravy nejbližšího okolí. V původní podobě obnovený pomník, dílo akademické sochařky Kateřiny Amortové, byl slavnostně odhalen 28. října 1998.

Zveřejněno: 20.09.2004 – support@publix.cz
Vytisknout