Časová vzpomínka na Jana Masaryka

Na Vinohradech, blízko svahu k Nuslím, je nyní již dlouho ulice Jana Masaryka. A zde se, v tehdejší vile Osvěta, narodilo 14. září 1886 profesoru Tomáši G. Masarykovi a jeho americké choti, paní Charlotte Garrigue Masarykové, třetí dítě – syn Jan.
Dodnes se na této vile uchovala pamětní deska (nyní, žel, v nepříliš dobrém stavu). I když se rodina pak ještě několikrát stěhovala, vzpomínka na několik vinohradských let, na krásné a tehdy ještě klidné prostředí i na hezký park u Gröbovky Masarykovým dětem zůstávala i později, kdy se jejich otec dostal do těžkých situací, kdy jako čestný a pravdivý člověk a vysoce vzdělaný profesor upozorňoval na dobové nepravdy – na rukopisy královédvorský a zelenohorský, z nichž se vyklubaly falzifikáty, na aféru Hilsnerovu u nás i Dreyfussovu ve Francii a na další zkreslování dějin, při nichž národovci v té době tvrdě napadali profesora Masaryka i jeho rodinu. A v této atmosféře vyrůstal a do škol chodil Jan Masaryk, až ho v roce 1906 otec poslal do Ameriky, odkud se mohl vrátit až dost těsně před I. světovou válkou.
Po válce se jazykově nadaný Jan stal diplomatem – nejdříve v USA a po roce 1925 ve Velké Británii. V té době již vydatně pomáhal svému otci, prezidentu republiky, hájit zájmy naší země za hranicemi. Ve Velké Británii i v USA se stal známou osobností a i když nemohl zvrátit vývoj okolo „Mnichova“ a rozbití republiky v letech 1938 a 1939, přispěl svojí osobní popularitou po zahájení II. světové války k postavení Československa mezi spojenci. Po celou dobu války také povzbuzoval národ svými rozhlasovými projevy z Anglie a Ameriky: v tom čase se ze „syna Jana“ stal pro většinu lidí v porobené vlasti „naším Honzou“, vdechoval a udržoval naději na návrat svobody a demokracie. Tak se Jan Masaryk jevil našim lidem i po válce, kdy Československo sice získalo svobodu, ale bylo svými spojenci přikázáno do neradostného tábora východního, až únorový puč v roce 1948 zhatil veškeré naděje a přivodil Janu Masarykovi smrt – jako osobní protest a upozornění na nastávající teror doma i v cizině. Na tuto těžkou oběť jsme vzpomínali nedávno – 10. března 2003.
Proč však je nám, i dnes, Jan Masaryk stále živý a blízký? Není to jen proto, že byl synem prezidenta, ale snad zvláště proto, že dovedl být člověkem – přítelem všech lidí dobré vůle: on důvěřoval jim, oni pak jemu. Dovedl být čestný, spolehlivý, dovedl svoji chybu omluvit a napravit, byl seriózní, uznával demokratická pravidla pro každého, ale dovedl také správně odsoudit i zavrhnout nepravdu, lež, podvody. Ve světě, zvláště v Evropě, byl zastáncem nejužší a přátelské spolupráce a vzájemné pomoci: to vše jsou vlastnosti právě dnes tak potřebné – všude a všem – i na naší cestě do Evropy, kam přes všechny nejasnosti a problémy patříme. Jan Masaryk nám všem může být dobrým příkladem a symbolem.
A co Vinohrady – místo, kde strávil své hezké i bouřlivé mládí a kde se narodil? Možná by stálo za úvahu, aby na nějakém hezkém místě stál i pomník Jana Masaryka – jako vděčná připomínka i výzva. Snad se naplní i společné heslo TGM a Jana Masaryka: Pravda vítězí – ale dá to fušku!

Dr. Antonín Sum, poslední tajemník J. Masaryka

Zveřejněno: 09.04.2003 – support@publix.cz
Vytisknout