Cyklistická legenda slaví letos osmdesátiny

Někdy počátkem války vezmou sedmnáctiletému chlapci „smysl života“… Nadějný člen Sokola začíná vyhrávat závody a už už se před ním rýsuje slibná sportovní dráha, když německá okupační moc jeho organizaci, podobně jako mnoho jiných, zruší… Mladý muž tedy sedá na kolo (půjčené od bratra) a v závodě do vrchu na Barrandov (kam ho zapsal bratr) hned na první pokus vítězí. Píše se 27. duben 1941…
Nějak takhle začíná příběh člověka, pro něhož se kolo stalo celoživotní láskou. Špičkový československý dráhový cyklista Jaroslav Cihlář, který 7. dubna oslaví osmdesáté narozeniny, závodil pětadvacet let, odjel tisíc závodů a nejméně 400 jich vyhrál. Není to však kariéra profesionála, vydlážděná stovkami medailí, čeho si cení nejvíce. V bytě na Vinohradské třídě se nad šálkem voňavé kávy a domácím koláčem dozvídám, že kariéra vrcholového sportovce rozhodně není tím, co by v životě považoval za nejdůležitější. Jsou to hlavně desítky let strávené na Fakultě tělesné výchovy a sportu, jejichž výsledkem je několik generací, vychovaných k lásce k cyklistice a přírodě. Jako pedagog začal Jaroslav Cihlář působit počátkem 60. let a dodnes na částečný úvazek pracuje na katedře sportů v přírodě. K tomu samozřejmě patří bohatá publikační činnost – je autorem pěkné řádky článků a knih o cyklistice. Jedna z oslav jeho osmdesátin se přirozeně bude konat na akademické půdě. „Říkal jsem si, že si musím připravit nějaké překvapení… Vezmu do ruksaku stovky těch medailí, co mám po skříních, a až se všichni shromáždí, vysypu je na stůl a řeknu: ,To všechno pro mě neznamená vůbec nic proti tomu, že jsem vás všechny zblbnul, že jste se stali vyznavači toho bláznivého otáčení koly, ježdění a dívání se po světě,‘“ těší se. Vloni na podzim dostal Jaroslav Cihlář při příležitosti 120. výročí české cyklistiky zlatou medaili ČSTV za celoživotní práci, a z toho má samozřejmě radost… „Zvláště proto, že se nikdy nikam necpal,“ komentuje to jeho paní.
„Měl jsem štěstí, že jsem mohl tím sportem projít od samého začátku, kdy člověk sedne na kolo a vyhraje, vidí článek v novinách, stoupne mu sláva do hlavy… Smysl života vidí jen a jen v ježdění na kole, ve vyhrávání… během prvních dvou let jsem vyhrál čtyřicet závodů,“ vzpomíná Jaroslav Cihlář. Brzy to ale skončilo, i když jen na čas. Jako totálně nasazený strávil rok v Kolíně nad Rýnem. Po návratu do Prahy pokračoval sice dál ve válečném nasazení, ale zároveň mohl závodit. Nastoupil tedy kariéru vrcholového sportovce. „Přináší to určitě ohromné uspokojení a byla to krásná léta. Dneska ale vidím, jaká je to bláhová věc, jednostranná záliba, člověk má klapky na očích a vlastně dělá stále totéž, roky a roky.“
Další křižovatkou je pro něj poznání, jak minulý režim zneužíval sportovce ke svým cílům. „Hodně jsem se tím zabýval, je to takové podivné zpytování vlastního života… V době války, kdy veškerý normální život byl potlačován, já měl ohromné úspěchy; německá okupační moc nám dala ,chléb a hry‘,“ podotýká. „Pak se po krátké přestávce vlastně opakovalo totéž s komunisty. Nastalo období temna, ale já jsem zase prožíval z hlediska toho sportu i nadále největší úspěchy.“
V letech 1951 – 1961 byl Jaroslav Cihlář trenérem reprezentantů v dráhové cyklistice a vedl družstvo cyklistů na olympijské hry v Melbourne (1956) a v Mexiku (1968). V roce 1961 přijal nabídku pracovat na fakultě, a u toho už zůstal. S rokem 1989 pak přišly další možnosti. „V roce 1990 jsme při fakultě založili společnost podobného zaměření, jako naše dosavadní práce: sporty, pobyt v přírodě, turistika.“ Idea společnosti Centrum aktivit v přírodě (C. A. P.) je podobná skautingu. Veškerá činnost v přírodě je vždy nějak spojena s kolem; ať je to táboření, nebo třeba horolezectví – ke skalám se dojíždí na kole. „Kdybych měl odpovědět na to, která doba pro mě byla z hlediska kola tou nejhezčí, dojdu k tomu, že sláva je sice krásná věc, ale důležitější je, aby miliony lidí u nás měly rády pohyb a přírodu. A k tomu je kolo ideální prostředek.“
Mnohem více se o legendě české cyklistiky, letos osmdesátiletém Jaroslavu Cihlářovi, dočtete v jeho knize vzpomínek s pracovním názvem Život v jednom kole, kterou v současné době dokončuje.

Text: L. Prokopová, foto: archiv J. Cihláře

Zveřejněno: 16.04.2004 – support@publix.cz
Vytisknout