D. Kolářová: Vinohrady mi přirostly k srdci

U mnohých začal Nový rok ohňostrojem, předsevzetím i schůzkou s přáteli. Ohňostroj je za námi, předsevzetí raději vynecháme, ale o pěkný zážitek se s čtenáři Novin Prahy 2 ráda podělím. V klubu Divadla na Vinohradech jsem se na počátku roku sešla s Danielou Kolářovou.
S jakými pocity a předsevzetími vstupujete do nového tisíciletí?
Mám-li být upřímná s velmi smíšenými, asi jako mnozí z nás. Nelze nevidět, že kolem nás je mnoho problémů. Devastace přírody, lidé kteří si pletou demokracii s arogancí a často vítězství zisku nad slušností. Nechci být moralista, v osobním životě se převážně setkávám s lidmi slušnými, poctivými, s citlivými diváky a posluchači. A mé předsevzetí? Musím říci, že osobně si velká předsevzetí nedávám. Snažím se o poctivé plnění všech úkolů, o harmonické vztahy ve svém okolí a o pomoc těm, kteří to opravdu potřebují.
Co vás v minulém roce potěšilo a co zarmoutilo?
Musím se podělit o potěšení, které bylo nečekané, ale o to radostnější. Na konci minulého roku jsem získala v anketě o nejlepší herecký výkon cenu posluchačů Českého rozhlasu. Posluchači ocenili můj výkon v seriálu Sága rodiny Forsythů, kde jsem hrála postavu Ireny. Ani já, ani režisér Chrz, jsme nečekali takový ohlas. Zájem o mluvené slovo a krásnou literaturu v dnešní uspěchané době byl pro mne ohromující. První cenou byl zájezd na Mallorcu. A tak mě v závěru roku hřálo nejen slunce, ale i ocenění mé práce. A co mě rmoutí? Necitlivý přístup člověka k přírodě, nepořádek a lhostejnost. Byla bych ráda, kdybychom si všichni uvědomili, že jsme součástí přírody, a ne jejími pány. Myslím tak nejen na své syny, budoucí vnuky, ale i na celou příští generaci.
Jaký máte vztah k části města, kde pracujete a která se tak stala vaším druhým domovem?
To čtenáře zvlášť potěším. První zážitek je z opravdu raného dětství. Moji prarodiče bydleli ve Francouzské ulici a já je často navštěvovala. Dodnes nezapomenu na svůj asi první umělecký zážitek - návštěvu chrámu sv. Ludmily. Úžas, který ve mně vyvolala nádhera kolem a to, jak malinká jsem se cítila pod vysokou klenbou. Druhým krásným zážitkem, který jsem prožívala v dospělosti, byla nabídka členství v souboru Vinohradského divadla. Pracovat v divadle s tak výbornou pověstí a uměleckou tradicí, o tom se mi při mých hereckých začátcích ani nesnilo.
A jaké mám výhrady k dění v této části města?
Více než výhrady je to smutek. Nelíbí se mi, že se ztrácí ten úžasný kolorit této městské části. Kde jsou kavárny Demínka, Hlavovka, Valdek? Tady se scházeli umělci, intelektuálové i občané Vinohrad a okolí. Bohužel o tom dnes již můžeme číst jen v literatuře. Doufám, že podnikatelé společně s občany i úřadem vytvoří nová místa k setkávání i k debatám a obnoví tak přerušené tradice.
Naše setkání se blížilo ke konci a já poprosila paní Danielu o několik slov závěrem.
I když trochu opožděně, přeji obyvatelům Prahy 2 hodně zdraví, úspěchů, ale i prosté lidské štěstí. Doufám, že se budeme stále setkávat, ať v divadle, nebo při běžných příležitostech. Přeji jim, aby si tuto krásnou městskou část, která se stala mým druhým domovem, zvelebovali, chránili ji a našli pochopení u svých zastupitelů.
Při loučení jsem za naše čtenáře Daniele Kolářové popřála zdraví, štěstí a mnoho nových uměleckých příležitostí.

Helena Dostálová

Zveřejněno: 27.03.2001 – support@publix.cz
Vytisknout