Doktor je pánbůh a pacient patří do postele

„Lékař léčí a sestřička s babičkou uzdravují,“ říká se. „A kdyby se tak dala ta zdravotní sestřička semlít s babiččiným pohlazením, to by bylo!“ povzdychne si mnohý. Růžena Wagnerová je asistentkou hlavní sestry Všeobecné fakultní nemocnice a viceprezidentkou České asociace sester. Už trošku nakousla důchodcovský věk a ve zdravotnictví pracuje přes čtyřicet let… Velmi dobře tedy ví, kde nás „botky tlačí“.
Paní Wagnerová, v České republice pracuje téměř 80 tisíc zdravotních sester a prý je to počet dostačující. Pro nás pacienty to je zřejmě dobrá zpráva, ale říká se, že každý líc má svůj rub. V nemocnicích ale pracují i sestry ze zahraničí. Nepřispívá i to k vytváření tlaku třeba na snižování platů?
Zatím ne. Ale abych to trochu vysvětlila – je rozdíl mezi tím, když k nám přijde sestra ze zahraničí, nebo naše někam odejde. Přijde - li ze Slovenska nebo třeba z Ukrajiny, splní požadované odborné zkoušky a je schopná komunikovat v češtině, dostává stejný plat, jako sestry naše, což je správné. Když ale odejde naše sestra do Anglie nebo do Ameriky, málokdy je zaměstnaná jako zdravotní sestra. Oni ji na tu práci využívají, ale zpravidla ji tak neplatí. Důvody se vždycky najdou – buď se perfektně nedomluví, nebo neměla registraci, která je u nás dobrovolná…
Stále odcházejí?
Ano, i když to není masové. Odcházely např. i do Saudské Arábie, protože se tam nejlépe platí, ale zpravidla musely mít specializaci, bakalářské nebo vysokoškolské vzdělání a také zkušenost. Takže odcházely hlavně starší vyzrálejší sestry, ty nejlepší.
Vracejí se třeba po určité době?
Ne všechny se vracejí. Většina z těch, které jdou do Anglie nebo do Ameriky, se tam snaží vdát nebo jinak zůstat a když se vracejí, tak do nemocnice minimálně. Ale když už se vrátí, je to přínos, protože vědí, že venku je silný tlak veřejnosti. Podívat se na někoho křivě nebo se neusmát, nepozdravit, nezaklepat – to nepřichází v úvahu. Tam je pacient středem pozornosti, vždy má pravdu… A odpočinek? Tam nějaké kanapíčko nebo křesílko není. Sestra v Německu nebo v Anglii má jako tady podle zákoníku práce nárok na odpočinek, ale odchází do místnosti, kde jsou mikrovlnky, konvice na kávu, limonády… a ona půl hodiny relaxuje. Jak relaxuje naše sestra? Každou chvíli někdo přijde, zvoní telefon… Věřím, že se k tomu dopracujeme taky.
A máme v něčem navrch?
My třeba dbáme úzkostlivě na čistotu, aby pacient nikde nic neměl, aby byl připažený v posteli, aby ležel a bylo ustláno – to tam není. Tam je na pokoji nesmírný nepořádek, daleko volnější systém. Doktor k pacientovi jde, až když je vzhůru, u nás se budí, když jde lékař na vizitu. Nevybíravě. Ale co se týče technického vybavení, ošetřovatelské péče, to je už, myslím, srovnané. U nás je zkrátka nemocnice nemocnicí, pan doktor je pánbůh a pacient patří do postele…

Text a foto: daf

Zveřejněno: 10.05.2004 – support@publix.cz
Vytisknout