Fejeton : Poslední prázdniny

Maturity jsou v plném proudu a mládeži, druhdy tak bezstarostné, veselé až rozverné, trochu tuhnou rysy. Není divu, maturita – to už fakt není legrace. A slogan, že někdo prostě zazáří a jiný až v září, zní sice docela vtipně, ale jaké by to byly poslední prázdniny, učit se na opravnou zkoušku, a taky co by tomu řekli rodiče. Ono to totiž jen tak vypadá, že dnešním středoškolákům na mínění rodičů až tak nezáleží. Klamné zdání! Nechci se nijak dotknout mladých, kteří si vydělávají na brigádách, ale třeba zrovna prázdniny alespoň částečně dotují rodiče. A prázdniny po maturitě by přece měly být prázdninami se vším všudy.
Ovšem ti prozíravější z maturantů si včas uvědomili důležitost dalšího studia nejen z hlediska budoucí profesní dráhy, ale i z hlediska čistě praktického. Rovnice je velmi prostinká – čím déle budu studovat, tím později si budu muset hledat práci. Ale ne všichni jsou tak vědychtiví či tak prozíraví.
Většina rodičů sice podléhá sentimentálním vzpomínkám na své poslední prázdniny, ale doba je nelítostná a někteří jsou náchylní jejímu tlaku podlehnout. Jsou to rodiče z rodu Herodesů, kteří nutí své ratolesti hledat si zaměstnání ještě dříve, než mají před sebou kýžený doklad o jejich způsobilosti zapojit se do pracovního procesu. Někteří maturanti zamíří na vysoké školy, a tak se jich tenhle problém netýká. Ale co ti ostatní? Jedni, vedeni touhou užít si ještě naposledy plnými doušky volna, sponzorovaní šťastnými rodiči, budou možná v září plnit chodby před pracovními úřady. A nejen v září… Kolem Vánoc už bude leckteré dušičce tuze úzko. Dotazy, zda už konečně mají práci, se pomalu změní v lepším případě na kradmé pohledy a v tom horším na uštěpačné poznámky typu „Jak dlouho tě ještě budeme živit? To jsi opravdu tak nemožný(á), že tě nikde nechtějí? Nebo se ti nechce dělat?“
Ti, kterým se hned po maturitě podaří nastoupit do zaměstnání, uniknou sice rodičovským výčitkám, ale přijdou nejen o poslední prázdniny, ale i o iluze. Brzo jim dojde, že problémy s profesory, rozvrhem hodin a písemkami je jen velmi málo připravily na tvrdou realitu. Říká se, že maturita je dělící čárou mezi mládím a dospělostí. Mnozí čerství absolventi pochopí, že to není čára, ale hluboký příkop, ba propast. Dostat se přes ni vyžaduje nejen statečného ducha, ale i přehodnocení názorů. A velmi často, žel, názoru na sebe sama – což je někdy tuze bolestná záležitost.
Vraťme se ale na skok k budoucím vysokoškolákům. Jsou mezi nimi tací milovníci prázdnin, že se dokonce dali na studium pedagogických fakult. Pokud to udělali opravdu jen kvůli prázdninám, bůh s nimi.

Eva Vlachová

Zveřejněno: 10.06.2004 – support@publix.cz
Vytisknout