Fejeton: Vánoce jsou přede dveřmi

Titulek není právě objevný. Pokud bychom však chtěli brát výše uvedené rčení doslova, zjistili bychom, že Vánoce nejsou přede dveřmi, ale nejspíš v obchodních centrech. Když se před dveře svého bytu podíváte, zjistíte, že tam po nich není ani potuchy. Ten pokus jsem provedla a mohu zodpovědně prohlásit, že otevírat domovní dveře a hledat Vánoce je cimrmanovská slepá ulička. Osobně bych si je představovala jako sehranou partu odborníků z agentury nazvané třeba „Svátky v pohodě“, kteří by za mě sváteční dny připravili. Generální úklid, nákup a balení dárků, vaření, pečení, výzdobu bytu a rozeslání vřelých přání příbuzenstvu. Tím se samozřejmě nezříkám svého podílu na celkovém zdaru, tu a tam bych také přiložila ruku k dílu. Nu, např. s Arnoldem Swarzeneggerem, aby odtáhl těžké skříně a nechal za nimi vysmýčit, už počítat nemůžu, ten má jinde svých starostí až nad hlavu. Zbytek party, čítající kreativce (aby vymyslel, co komu z rodiny nadělit), nákupčího (aby oběhal obchody), pokladníka (jeho nezbytnou přítomnost není jistě třeba zdůvodňovat), stejně tak jako účast uklizečky, dekoratéra, pekaře a kuchaře, se také, po bližším přezkoumání, jeví jako iluzorní. Však se doma o ty milé povinnosti nějak podělíme…
Vánoční úklid, to je kapitola sama pro sebe. Ale přiznám se, že je to už pár let, co mě nechává naprosto chladnou skutečnost, že něco v domácnosti není tak, jak to dělala před svátky třeba moje maminka nebo úzkostlivě pořádná tetička. Tím víc mě znepokojuje nepořádek v duši. A nejen v mé. Denně potkávám tak nasupené spoluobčany, že mi z nich běhá mráz po zádech. Slýchám nepublikovatelná slova, vídám (či jsem sama obětí) strkanice, okopávání a neurvalosti. Možná, že právě teď, v době adventu je čas, abychom svá nitra podrobili pořádnému úklidu. Tedy – zpytování duše bych raději svěřila odborníkovi, někde jsem četla, že opravdu pečlivý průzkum vlastního nitra může vypadat jako cesta hlubokým černým lesem, divokými roklinami, zapáchajícími bažinami, případně vyprahlou pouští. Na takovou výpravu je dobré pozvat zkušeného průvodce, neboť se prý může stát, že sami v sobě zabloudíme. Ale vymést z duše pavučiny nevrlosti, vycídit zašlé dobré vychování, vyklepat staré křivdy, vytřídit svůj slovník, urovnat a správně zařadit vzpomínky, vynést někam na skládku zatrpklost, plíživou nespokojenost, nebo i závist, dát do pořádku své vztahy k nejbližším, blízkým i k lidem obecně – to bychom snad mohli zvládnout sami. Určitě se nám po takovém generálním úklidu bude lépe dýchat, stejně tak, jako když vstoupíme do čerstvě vygruntového bytu. A pokud si dáme opravdu záležet, tak ten báječný pocit čistoty a vůně v nás přetrvá ještě dlouho po svátcích.

Eva Vlachová

Zveřejněno: 10.12.2003 – support@publix.cz
Vytisknout