Ginger a Fred - dům nebo socha?

Před více než patnácti lety se v mysli dnes již věhlasného devětapadesátiletého architekta Vlada Miluniće zrodil nápad, jak vyřešit jakési vakuum na Rašínově nábřeží – prostor po původním obytném domě, zničeném americkým bombardováním 14. února 1945. Netušil, že bude záhy po listopadových událostech zahájena stavba snad nejrozporuplnějšího a nejdiskutovanějšího objektu v Praze a že v roce 1996 Tančící dům spatří světlo světa.
Autorův sen - dům v moderním stavebním slohu konce 20. století, který svým výtvarným, resp. sochařským zpracováním doslova předběhl dobu, se tedy naplnil.
Tomu však předcházelo setkání s Pavlem Kochem, zástupcem společnosti Nationale Nederlanden, která byla investorem stavby. Pavla Kocha první návrhy okouzlily. Následovalo seznámení s Frankem Gehrym, budoucím spoluautorem projektu, a samozřejmě nespočet tvůrčích diskusí a náročná práce. V roce 1994 byl projekt hotov, předložen a složitě obhájen před nejrůznějšími komisemi...
Zjednodušeně lze říci, že se odborná i laická veřejnost nad Tančícím domem rozdělila na dva protichůdné tábory. Někteří tvrdí, že stavba devítipatrové administrativní budovy narušuje ráz byť už tak slohově rozmanitého pravého břehu Vltavy. Jiní se do domu "Ginger a Fred", jak jej Pražané také nazývají, na první pohled zamilovali.
"Přál jsem si při mém původním návrhu v roce 1990, aby objekt odrážel dobu svého vzniku. Dům Dívka, která měla představovat sametovou revoluci - období, které je v pohybu směrem k Hradu. Nebo dům, který svou vnitřní energií praská a nebo dělá striptýz, podobně jako společnost, jež se očišťovala od strnulé totality. Z těchto základních ideí jsem při návrhu vycházel, proto je objekt rozdělen na dvě části - na dynamickou a statickou, na plus a minus, chcete-li, na dnešního muže a ženu," objasnil svou myšlenku autor. Na vrcholu stavby upoutá pozornost Medúza - koule kovové konstrukce o průměru 7 m, která komunikuje s bání na gotické věži Mánesa.
Jen stěží lze na několika řádcích charakterizovat tento panelový objekt, rozprostírající se na poměrně omezené ploše, necelých 500 m2, Rašínova nábřeží. Je úžasný, šokující, rozverný, provokativní, dramatický, radostný a optimistický, velmi nekonvenční a rozhodně zajímavý. Mohli bychom jej chápat jako symbol doby.
Tančící dům má ideální polohu, neboť je dobře viditelný z náměstí, z protějšího břehu řeky i ze Smíchova a Hradčan. Není divu, že se stal neopomenutelnou a nepřehlédnutelnou součástí Rašínova nábřeží. Dnes již neodmyslitelně patří do architektury Prahy, resp. Nového Města, která tu důstojně čeká na příští generace.
V současné době budovu obývá nadnárodní společnost Andersen Consulting a holandská společnost ING. V posledním patře se nachází Francouzská restaurace a v poměrně blízké době by se v přízemí a suterénu měla objevit galerie.
Málokdo tuší, že architekt Vlado Milunić pochází ze Záhřebu. Do Prahy se společně s početnou rodinou odstěhoval za poměrně pohnutých okolností ve svých šestnácti letech. Zde vystudoval střední i vysokou školu. Nejprve pobýval s rodiči a třemi sestrami v Dejvicích, pak v Havlově domě na dříve Engelsově, nyní Rašínově nábřeží, odkud se v 70. letech odstěhoval. Od té doby bydlí již pěknou řádku let v Nuselském údolí, v tzv. Jamerthalu.
Neubránila jsem se otázce, jak nahlíží na architekturu Prahy 2. "Zmíním se například o Vinohradech, které mají své přednosti. Chybí jim ale hravost a rozmanitost Malé Strany a také vhodně zakomponovaná současná architektura..." prozradil architekt Vlado Milunić.
Občas se mu prý zasteskne po moři, možná právě proto je cítit z jeho projektů svěží duch přímořské architektury. Spatřit je můžeme například na Petřinách, kde se nachází obytný areál Hvězda, v Hájích, na Chodově, v Bohnicích, Malešicích či v Českých Budějovicích. „Navrhnout Tančící dům, který je v krásném prostředí na břehu řeky, je relativně snadnou úlohou, ale právě dokončený areál Hvězda, který je vestavbou do nevábného sídliště, je úkolem daleko obtížnějším a společensky závažnějším. Věnoval jsem mu celých pět let. A dnes začínám projekt stejného tématu, tentokrát vestavby do sídliště Malešice,“ říká závěrem architekt Vlado Milunić.
Svůj osobitý styl nezapře ani návrh administrativního objektu u stanice metra Vyšehrad pro Středočeskou plynárenskou (na snímku). Dočká se tento návrh, bezesporu zajímavé budovy, reálné podoby?

Eva Bělíková

Zveřejněno: 23.06.2000 – support@publix.cz
Vytisknout