Gröbovka: Areál si žádá důkladnou a nákladnou obnovu

Areál Havlíčkových sadů byl od roku 1871 téměř dvě desetiletí budován v okrajové, venkovské a pro tento účel utvářené krajině pro zámožného stavebního podnikatele Moritze Gröbeho, a to důsledně podle jeho nebo jím schválených záměrů, požadavků i zálib. Cílem bylo vytvoření honosného reprezentativního a veřejnosti nepřístupného rodinného sídla, na kterém se autorsky podíleli nejvýznamnější soudobí architekti, umělci, zahradní architekti a stavitelé. Během necelých čtyř desetiletí od založení však byl Gröbeho areál obestavěn rozšiřující se městskou zástavbou, v r. 1905 vykoupen vinohradskou obcí a o rok později předán veřejnosti jako Havlíčkovy sady. Ty byly v zájmu jejich ochrany po další čtyři desetiletí v noční době uzavírány a byl zajištěn trvalý ochranný dohled. A to i přesto, že zdejší stavební objekty již sloužily různým účelům, zejména školství a pohostinství.
Od února 1945, kdy byla hlavní vstupní brána zničena nešťastným leteckým bombardováním, jsou sady volně přístupné i v noci. Jen několik let po zahlazení válečných škod však začíná docházet ke zhoršování hodnoty sadů. Více než nedostatek prostředků na jejich údržbu se na tom začíná podílet vandalské ničení nežádoucími návštěvníky, zvláště v nočních hodinách. Postihuje jak zahradní úpravy, tak zejména v té době již opuštěnou Grottu. Narůstá natolik, že v roce 1967 Pražské středisko památkové péče důtklivě žádá správce sadů Sady, lesy, zahradnictví, podnik hl. m. Prahy o urychlené zjednání nápravy. Uvádí, že komisionální prohlídka na místě zjistila dezolátní stav zahradní architektury a požaduje obnovu oplocení sadů, aby je bylo možno na noc zavírat a ochránit před ničením.
V letech 1973 – 1975 dochází k nákladné stavební obnově Grotty, fontány, jezírka, dětského hřiště a k místním obnovám sadových úprav. Avšak již fotografie Grotty z r. 1979 dokumentuje její opakovanou devastaci. I v současnosti je území Grotty nejvíce vyhledávaným místem nežádoucích návštěvníků – narkomanů, bezdomovců i vandalů a představuje nejvíce zdevastovanou část sadů. Devastaci podléhá viničný Altán, narušené je i horské jezírko, Pavilon, většina schodišť, části ohradních a opěrných zdí teras.
Zahradní úpravy jsou od počátku až na nepatrné výjimky řešeny v krajinářském (anglickém) pojetí. Měly by tak být řešeny i nadále. Představují celoročně přitažlivé plochy s příjemnými, zajímavě utvářenými, barevně a tvarově působivými prostorami, komponovanými odpočívadly a zákoutími, záměrně utvářeným terénem a působivými travnatými plochami i atraktivními pohledy a vyhlídkami.
Hodnota dochovaných stromů a keřů je značně rozdílná. Podrobně bude vyhodnocena dendrologickým a kvalitativním průzkumem, který se v současnosti připravuje. Ten udá hlavní směr následujících sadových úprav a obnovy porostů. Prokáže i rozsah snížení dřívějšího velkého podílu dřevin cizího původu a barevných a tvarových kultivarů dřevin domácích. Prověří i vhodnost druhové skladby výsadeb.
Je potěšitelné, že podíl sadovnicky hodnotných stromů a stromů běžné sadové hodnoty je stále ještě dostatečným příslibem pro zachování sadů v jejich sice mírně se snižující, ale stále ještě přitažlivé rekreační a estetické hodnotě. V žádném případě však nelze obnovu sadů dále odkládat. Cílevědomá péče o stromy, keře a travnaté plochy a velmi uvážlivá a postupná obnova dožívajících porostů je jednou z nejdůležitějších priorit této obnovy. Zrychlující se dožívání starých, nemocných, utlačených a krátkověkých dřevin, které jsou na hranici dožití, tuto prioritu nejen velice podporuje, ale i konkretizuje.

doc. Ing. Jaroslav Horký, CSc., autor studie o hi

Zveřejněno: 27.02.2002 – support@publix.cz
Vytisknout