Jak jsem byla degustátorkou v cizině

O víkendu 13. a 14. 4. jsem měla tu čest zúčastnit se jako členka laické poroty V. Račianské ochutnávky vín, kterou pořádal Račianský vinohradnický spolek ve spolupráci s Místním úřadem v Rači. Pokud někdo ze čtenářů neví, kde se Rača nachází, pak tedy několik slov na vysvětlenou: leží na východním úpatí Malých Karpat, v roce 2000 oslavila výročí 755 let od svého založení. Od roku 1946 je jednou z městských částí Bratislavy. Prý už za starých Římanů se v jejím okolí v hojné míře pěstovala vinná réva a pěstuje se dosud. Vinohradnictví a výroba vína je středem zájmu snad všech tamějších obyvatel. Račianské víno zachutnalo i císařovně Marii Terezii, která dekretem z roku 1767 uznala račianské červené víno, které je dnes známé jako Račianská Frankovka, za vhodné na císařský stůl. Račiané jsou na svou vinařskou historii hrdí, váží si dědictví po svých předcích, navazují na staré tradice a zakládají nové. Tradicemi žijí po celý rok, zejména však v květnu v čase hodů a v době tradičního zářijového Račianského vinobraní.
Patrně bych se měla zmínit o tom, proč právě zástupce městské části Praha 2 byl vyzván k členství v porotě. V loňském roce jsme totiž pojali záměr navázat partnerské vztahy s městskou části Bratislavy, která nese název Vinohrady. Tento záměr se neuskutečnil, o partnerství však projevila zájem právě Rača. V současné době se projednává uzavření partnerské smlouvy a pozvání na ochutnávku vín bylo první iniciativou ze strany slovenského partnera. Ochutnávky se městská část nezúčastnila jen členstvím v porotě, ale do soutěže byly zaslány dva druhy značkového vína, které je od loňského roku vyráběno z vinných hroznů z vinice v Gröbovce. Konkurence byla značná, odborná porota posuzovala 282 vzorků vín. O tom, jak naše víno v soutěži uspělo, se však dozvíme až 3. 5., kdy budou zveřejněny výsledky a vybraná vína budou oceněna.
Poprvé jsem měla příležitost sledovat práci degustační komise, a věřte, že mne to velmi zaujalo. S vážností milovníků vína 30 členů poroty (byly mezi nimi i dvě ženy) se zaujetím ochutnávalo a posuzovalo předkládané vzorky a občas pro napravení chuti přikusovalo z připravených talířků bílý chléb, jablko a sýr. Jak jsem se dozvěděla, všechny tyto potraviny musí být nevýrazné chuti, aby nebyla porušena chuťová vnímavost porotců. Domnívala jsem se, že po takovém alkoholovém maratónu nebudou členové poroty schopni odejít po vlastních nohách, překvapilo mne však tvrzení, že většina z nich odjíždí za volantem svých vozů. Porota sice byla rozdělena do pěti komisí a každá z nich hodnotila necelých 60 vzorků, hlavním důvodem jejich střízlivosti však bylo to, že vzorky po ohodnocení nebyly členy poroty polykány, ale vyplivovány do připravených džbánů. Samozřejmě, že je to běžná praxe, mně to však připadalo jako nekřesťanské plýtvání, protože, jak jsem večer, kdy zasedala laická porota, zjistila, všechna vína byla výborná. Úkolem laické poroty bylo ochutnat vzorky navržené na ocenění, bylo jich něco přes čtyřicet, a výsledky jejího hodnocení poslouží i k ověření, zda porotou oceněná vína najdou zalíbení u konzumentů. Přiznám se, že já jsem hodnocené vzorky vína nevyplivovala, přesto však jsem odešla krátce po půlnoci do hotelu po vlastních nohách.

Mgr. Jarmila Cechnerová, zástupkyně starosty (ODS)

Zveřejněno: 22.05.2002 – support@publix.cz
Vytisknout