Jak jsem to viděla já...II.

V době povodně drželi zaměstnanci úřadu naší městské části nepřetržitě povodňové hlídky a ve spolupráci s policií monitorovali situaci na Rašínově nábřeží a také v údolí Botiče. Tady je vzpomínka jedné z hlídkujících...
Návrat z dovolené, pondělí 12. srpna: odpoledne pro holínky a ve studeném dešti šestihodinová „procházka" po nábřežích mohutnějící Vltavy. Večer vystřídána, do postele s jistotou, že nejhorší máme za sebou. Ranní sirény mne přesvědčily o opaku. O hlídky se dělíme všichni zbylí zaměstnanci odboru životního prostředí ÚMČ Praha 2. Někteří jsou na dovolené, jiní se do zaměstnání vůbec nedostali.
Úterý a středa: zase šestihodinové procházky. Únava stoupá. Míjíme vyčerpané policisty. Stojí na svých postech a s úsměvem stále znovu vysvětlují leckdy agresivním čumilům, proč nesmějí za zábrany. Policisté stojí na svých místech dodnes, mají obdivuhodnou výdrž. Občas jejich situaci ocení někdo z místních a přijde nabídnout kávu a něco k zakousnutí.
Čtvrtek: voda klesá, hlídky se omezují na čtyřhodinové intervaly. Tedy jednou za čtyři hodiny projdeme nábřeží od vyšehradské skály po Jiráskův most. Tramvaje už jezdí, chodník přilehlý k Vltavě ještě nestihl statik prohlédnout, kvůli obavám z možného propadu je stále nábřeží pro čumily uzavřeno, vyčerpaní policisté stále dokola prosí občany, aby uzávěru respektovali. Obdivuji je, mě už úsměv opustil. Pozornosti policistů neunikl poraněný kačer, sedící na schodech náplavky. Volám městskou policii a ta ještě v noci posílá odchytovou službu. Kačera se zlomenou nohou přebírá do péče útulek pí Aladzasové v Jinonicích.   

Dana Havránková, odbor životního prostředí

Zveřejněno: 04.09.2002 – support@publix.cz
Vytisknout