Jak to vidím já aneb Je to hlavně o slušnosti

Před časem byly na Karlově náměstí umístěny tabule, co se v parku smí a co se nesmí. Slušní lidé si to nemusí číst, uvedená pravidla jsou jim jasná. A ti, kteří se chovají nevhodně, ti to stejně nečtou. Upozornila jsem nedávno jednu slečnu, že ten její pes se v bazénu s vodotryskem nemá koupat, že si to mohla na té tabulce přečíst. Pohrdlivě mě odbyla, že to jiní dělají také. Nebo si na obrubník bazénu sedne pán a cachtá si ve vodě nohy, současně i namydlí ponožky a pere. Chci říci, že veškerá nařízení v tomto směru jsou k ničemu, když jejich dodržování nikdo nekontroluje a nedodržování nesankcionuje. Dovedu si představit, kolik asi stojí vyčištění toho bazénu. Od doby, kdy jsme po listopadu 1989 získali svobodu, si mnozí lidé myslí, že jejich svoboda je bezbřehá a že tudíž mohou vše. Začali parkem prošlapávat „nové“ cesty, jako by je spasilo těch pár vteřin, které tím ušetří – viz nová dlouhá cesta od kostela sv. Ignáce. Nový zvyk polehávat na trávě by nebyl snad na škodu, kdyby si ovšem tito lidé po sobě uklidili.

Anna Marková, Karlovo nám.

Zveřejněno: 08.07.2003 – support@publix.cz
Vytisknout