„K vylití Vltavy na Výtoni a zaplavení Podskalí chyběly dva centimetry," řekl starosta Basch

V naší městské části nebyla situace při srpnových povodních tak kritická, jako třeba v Karlíně nebo Chuchli. Přesto tu nebezpečí hrozilo a stejně jako v celé Praze, i tady byli všichni v pohotovosti. Zeptali jsme se starosty Michala Basche, jestli na radnici probíhalo všechno tak, jak mělo.
Řekl bych, že ano. Museli jsme samozřejmě hledat náhradní řešení, protože některé členy povodňové komise to zastihlo na dovolené, takže jsme jejich práci museli suplovat a doplňovat lidmi, kteří na krizovou situaci nebyli připravováni. Nicméně, už v první fázi, když začaly povodně v jižních Čechách, se úřad aktivizoval v souladu se zpracovaným povodňovým plánem. Do 10. srpna nebyl důvod výrazněji zasahovat, než sledovat situaci hlídkami a připravovat se. Ale počínaje nedělí a pondělím už tu byla vážná varování. Já si myslím, že jsme byli připraveni. Ať už jde o předávání informací nebo o součinnost s pracovníky Povodí Vltavy a třeba i s hrázným na Hostivařské přehradě, který byl ochoten nás varovat nebo uklidňovat, i když to nebyla jeho povinnost. Na druhé straně, víme též, že je co zlepšovat jak v samotném povodňovém plánu, tak v jeho aplikaci. Jednou z prvních aktivit povodňové komise bylo, že určila hlídky, které celé dny a noci trávily na dešti sledováním toku Botiče a toku Vltavy na našem nábřeží. Jejich členové podávali pravidelně zprávy a doplňovali informace, které jsme dostávali z Povodí, od policie, z magistrátu. Velice aktivní byli hasiči. Myslím si, že součinnost fungovala. V pohotovosti bylo samozřejmě vedení radnice. Například já jsem se střídal se svojí statutární zástupkyní (J. Cechnerová, pozn. red.) - jeden z nás byl vždy buď na radnici nebo v terénu. Na radnici se i přespávalo, protože nebylo možné se na delší dobu vzdálit. Podle povodňového plánu plnili své úkoly i pracovníci odboru životního prostředí a dopravy. Nemohu o nikom říct, že by se své role neujal. A chtěl bych poděkovat všem, kteří se aktivit účastnili - ať už to byli pracovníci úřadu, pro které je to do jisté míry rozšířen* pracovní n*plň, nebo občané, členové obou policií, hasiči... Všichni odvedli velký kus práce.
Jaké zkušenosti máte s dobrovolníky?
Hned při první výzvě, kterou vydal magistrát, mě překvapilo, s jakou rychlostí se hlásili na úřad městské části. Byli to nejen obyvatelé Prahy 2, ale i mimopražští, a byli ochotni okamžitě pomoci. Jakmile jsme se dostali z nejhorší situace, předali jsme dobrovolníky na Prahu 1 a jinam, kde to bylo potřeba - i s těmi pytli písku. Kromě dobrovolníků přicházeli na radnici také lidé, kteří nosili materiální pomoc. I to bylo velice vítané pro evakuované lidi nebo např. pro policisty, kteří dodnes na tom nábřeží stojí a v parném počasí ocení zejména zásoby pitné vody.
Jak se vůbec lidé v tak kritické situaci chovali?
Myslím si, že tu byla spousta lidí, kteří byli báječní, kteří nějakým způsobem projevovali solidaritu - někdy třeba jen slovem, hlavně ti starší, jindy účinnou pomocí v řadách dobrovolníků. Na druhé straně, když voda už začala opadávat, nechala se řada lidí v Podskalí slyšet, proč jsme vůbec přišli s nápadem té nenucené, dobrovolné evakuace, když se vlastně nic nestalo. I když ten „nápad" sledoval zásady povodňového plánu a postupně docházející informace. A takovým lidem je marné vykládat, že kdyby se bývala voda zvedla jen o ty 2 cm, které chyběly, aby na Výtoni přetekla přes hráz z pytlů s pískem, tak v Podskalí stáli třeba až ve dvou metrech vody. Je marné vysvětlovat, že v době, kdy voda kulminovala, přetekla Vltava na smíchovské straně proti Podskalí a vynutila si evakuaci. Možná šlo o centimetry a minuty, o to, na které straně dojde k přetečení a tím uvolnění napětí řeky dřív...
Voda opadla, spousta lidí se otřepala... Překvapuje mě, jak někteří uvažují a reagují, jak vůbec nechtěli pochopit výzvy pražského magistrátu. Například uzavření pražských mostů: ty byly jen předběžně ohledány statikem, výjimku pro vjezd mají pouze tramvaje nebo autobusy. Autobusy jsou sice těžší než auta, ale na druhou stranu mají jejich řidiči příkaz, že vjedou na most až ve chvíli, kdy už z něj sjel jiný autobus. Ve chvíli, kdy by se tam pustila auta - např. na Jiráskově mostě ve čtyřech proudech, zatížení by bylo obrovské.
Dalším příkladem je Rašínovo nábřeží - to je navíc úplné specifikum. Možná si to lidé neuvědomují, ale v navigaci jsou směrem od řeky štoly - dříve tu byly sklady vorařů, truhlářů apod., ještě před nedávnem byly v některých z nich loděnice různých malých klubů. Ty štoly byly zatopeny... může tam být vzduchová bublina nebo nějaké problémy, které mohou narušit strukturu navigace i ulice na nábřeží. Všechno musí projít statici a posoudit to, než se tam zcela volně pustí doprava. Když se dnes člověk dívá na Rašínovo nábřeží zalité sluncem, zdá se, že je všechno v naprostém pořádku. Ale není tomu tak.
Která chvíle byla v těch srpnových dnech pro vás nejhorší?
Já mám české řeky projeté snad tisíckrát. Sjel jsem hodně rozvodněných řek a vím, co může udělat povodňová voda. Když jsem měl v tom prvním týdnu pár dní dovolené, mohl jsem sledovat, co to udělalo na říčkách jako je Černá nebo Malše. Když jsem viděl, co udělala jenom ta první voda, vzbudilo to ve mně velký respekt. A to, co začalo v neděli odpoledne, bylo už v začátcích podstatně horší. Pak jsem sledoval ze zpráv, jaký je stav vody, kolik se musí upouštět a upouští z přehrad vltavské kaskády - dnes slyším, jak jim vytýkají, že pozdě reagovali... Ve chvíli, kdy mi tohle došlo, kdy jsem si dal dohromady, jaký m* průtok Malše s Černou, Lužnice, pak se k tomu přidala Vltava a začala zlobit Berounka, která není regulovatelná... Například Lipno vypouštělo v úterý takové množství vody, které by samo stačilo zaplavit Prahu a které již nemohlo zadržovat. Pak ještě začala stoupat Sázava... Ty řeky dobře znám. Když jsem si to všechno srovnal, začal si dávat průtoky dohromady, v tu chvíli mi začalo být úzko. Uvědomoval jsem si, že leckdo v Praze netuší, co nás čeká. Začal jsem vnímat, že to nebude jen tak ledajaká stoletá voda.

Lenka Prokopová. Rozhovor byl natočen 20. 8. 2002

Zveřejněno: 04.09.2002 – support@publix.cz
Vytisknout