Kamenní svědkové minulosti… Vyšehradská galerie pod širým nebem

Čestná hrobka Slavín
Historie stavby Slavína souvisí s celkovou historií Vyšehradského hřbitova a jeho přebudováním z malého předměstského na jeden z nejplánovanějších a výtvarně nejlépe vyzdobených hřbitovů v Čechách. V druhé polovině 19. století byl postupně třikrát rozšiřován. Vesměs zde byly pohřbívány význačné osobnosti a plastická výzdoba jejich náhrobků byla svěřována významným umělcům.
Otcem myšlenky zbudování důstojného pohřebiště významným osobnostem českého národa byl vyšehradský kanovník a pozdější probošt Mikuláš Karlach. Pro věc získal svého přítele, bohatého měšťana a mecenáše, někdejšího smíchovského starostu Petra Fischera. Ten patřil k těm, kteří si svou rodinnou hrobku nechali převézt z Malostranského hřbitova na Vyšehrad.
Oba muži se po souhlasu vyšehradské kapituly rozhodli, že monumentální hrobku ve východní části hřbitova nazvou Slavínem a předají ji do majetku významného spolku Svatobor, založeného již v roce 1862, který kromě mnoha jiných aktivit též pečoval, a stejně je tomu i dnes, o hroby význačných osobností. Petr Fischer daroval částku 30 000 zlatých a o vypracování plánů hrobky byl požádán renomovaný pražský architekt Antonín Wiehl (1846 – 1910). Hodnotnou sochařskou výzdobu provedl profesor na c. k. státní průmyslové škole Josef Mauder (1854 – 1920).
Přestože základní kámen byl položen již 7. září 1889, stavba se vzhledem k její náročnosti protáhla a byla dokončena až v roce 1893. Ten, kdo se o stavbu Slavína nejvíce zasloužil, mecenáš Petr Fischer, se jejího dokončení nedožil. Zemřel 24. května 1892 ve věku 83 let a byl pohřben do rodinné hrobky v blízkosti Slavína.
Jako první byl do Slavína pochován v roce 1901 básník Julius Zeyer, jako druhý historiograf Václav Vladivoj Tomek. Později byly do hrobky pochovávány i ženy, za všechny jmenujme alespoň pěvkyni Emu Destinnovou a herečku Otilii Beníškovou. Do dnešní doby zde bylo pohřbeno 54 významných českých osobností, představitelů vědy a kultury. Vždy bylo pamatováno toho, aby všechny zde pohřbené osobnosti svým životem i dílem naplňovaly ústřední motto Slavína: „Ač zemřeli, ještě mluví.“
Vrchol Slavína korunuje sarkofág se sochou Génia vlasti, po stranách stojí alegorické sochy Vlast jásající a Vlast truchlící. Na schodišti Slavína je umístěn sarkofág představující čestnou hrobku s bronzovým krucifixem od sochaře Václava Levého, který odlil kovolijec V. Mašek.

Pomník probošta Karlacha
Památný Vyšehrad má ve své dlouhé historii údobí slavná i léta úpadku. K těm slavným dnům budoucnost jistě připíše datum 29. června 2003. K Vyšehradu směřovaly zástupy poutníků, neboť byl svátek Petra a Pavla a těmto dvěma světcům je zasvěcen zdejší kapitulní chrám, ale oslavovalo se i sté výročí dokončení jeho přestavby v novogotickém slohu. V rámci oslav bylo vyhlášeno i povýšení kapitulního chrámu na baziliku minor. V neposlední řadě byl v sadech pojmenovaných k jeho poctě slavnostně odhalen pomník vyšehradského probošta Mikuláše Karlacha (1831 – 1911).
Rodák z Brandýsa nad Labem Mikuláš Karlach se narodil rodičům Karlovi a Marii, rodem Potěšilové. Po absolvování gymnazijních a univerzitních studií byl 31. července 1855 tehdejším pražským arcibiskupem, kardinálem Bedřichem knížetem Schwarzenberkem, vysvěcen na kněze. Postupně působil jako duchovní pastýř na několika farách českého venkova, byl i předním činovníkem několika vlasteneckých spolků. Přitom pokračoval dále ve studiích a 22. července 1862 dosáhl hodnosti doktora filozofie. Dne 17. prosince 1871 byl P. Mikuláš Karlach zvolen kanovníkem vyšehradským a byl mu svěřen úřad knihovníka, archiváře a chrámového obřadníka. Po smrti vyšehradského probošta Antonína Lenze (1829 – 1901) byl P. Mikuláš Karlach zvolen na jeho místo.
Výčet jeho zásluh o zvelebení Vyšehradu a místních církevních památek, především baziliky sv. Petra a Pavla, by byl velmi dlouhý. Byl jedním z těch, kteří se zasloužili o zřízení národního pohřebiště Slavína. Stejně pečlivě se staral i o nemovitý majetek kapituly, který byl na různých místech v Čechách. Byl i příkladným vlastencem. Po své smrti byl Mikuláš Karlach pohřben v hrobce vyšehradských proboštů v severních arkádách Vyšehradského hřbitova.
Plným právem mu byl zřízen pomník, jehož autorem je akademický sochař Pavel Malovaný. Podařilo se mu zdařile ztvárnit silnou Karlachovu osobnost, z níž vyzařuje dynamika, síla a odhodlání zdárně se vypořádat s nelehkým úkolem, který byl před něho postaven. Jako materiál byl použit božanovký pískovec. Slavnostního odhalení pomníku se v loňském roce zúčastnil prezident republiky Václav Klaus s chotí Lívií, starosta městské části Praha 2 Michal Basch, vysocí církevní činitelé a další osobnosti.

Text a foto: Eva Hrubešová

Zveřejněno: 12.10.2004 – support@publix.cz
Vytisknout