Kamenní svědkové minulosti aneb Sochy slavných na „novoměstském rynku“

Karlovo náměstí, které vzniklo spolu se založením Nového Města pražského v roce 1348, drží několik primátů. S rozlohou 80 550 m2 je bezkonkurenčně největším pražským náměstím a je i prostorem s mnoha pomníky českých velikánů.
Eliška Krásnohorská
Jedním z nich je i mramorový pomník Elišky Krásnohorské (1847 – 1926), spisovatelky, redaktorky Ženských listů a průkopnice českého ženského hnutí, která mimo jiné prosadila studium žen na vysokých školách a založila první pražské dívčí gymnázium Minerva. Psala vlastenec-kou poezii, byla rovněž libretistkou Smetanových oper Čertova stěna, Hubička a Tajemství. O významu její osobnosti svědčí i to, že jí Karlova univerzita udělila čestný doktorát.
Autorkou pomníku je akademická sochařka Karla Vobišová - Žáková (1887 – 1961), která za jeho návrh obdržela první cenu ve vypsané soutěži. Tato významná česká sochařka se po absolvování odborné školy sochařsko - kamenické v Hořicích stala vnímavou žačkou profesorů Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po dobu dvou let rovněž studovala v Paříži, tam byl jejím učitelem významný francouzský sochař Emile Antoine Bourdelle. Karla Vobišová - Žáková je také autorkou bronzové pamětní desky s reliéfní podobiznou Elišky Krásnohorské, osazené v roce 1927 v nedaleké Černé ulici na Novém Městě pražském na domě čp. 169.
Pomník Elišky Krásnohorské je umístěn na okraji parku, proti budově Českého vysokého učení technického, dnes přímo u vchodu do vestibulu stanice metra trasy B. Sochařka umístila stojící postavu spisovatelky v lehce nad-životní velikosti na velmi nízký sokl, takže vzniká dojem, jako by vyrůstala přímo ze země. Na sobě má tehdy velice módní pelerínu, v ruce drží svazek rukopisů. Slavnostní odhalení pomníku, který byl vybudován péčí Výrobního spolku českého, se konalo 31. května 1931.
Ani frekventovanost místa nezabránila tomu, aby v závěru roku 1990 neznámý vandal neurazil u sochy kus nosu. Oprava byla objednána v ateliéru syna autorky, akademického sochaře Karla Žáka, a hned v roce 1991 opravila restaurátorka V. Žáková tvář sochy Elišky Krásnohorské do původního stavu. Historie se však, jak známo, opakuje…

Botanik a indián
Málokdo by asi hledal zástupce nejmenšího etnika někde v Praze 2. Indiána, kterých je v městské části asi velice poskrovnu, najdete na Karlově náměstí poblíž nemocnice, u pomníku Benedikta Roezla – tomuto „lovci orchidejí“ sedí u nohou.
Benedikt Roezl byl zahradníkem nejprve u hrabat Thunů, později na lichtenštejnských statcích v Telči. Když našetřil 150 zlatých, pustil se do světa. Než odjel do Ameriky, pracoval ještě nějaký čas v Belgii. Navštívil Mexiko, Kubu, Kolumbii, Panamu a Peru. Zde všude objevoval nové květiny a odtud odesílal semena, hlízy a cibule do evropských botanických zahrad a velkých zahradnictví. Hospodářsky chtěl využít čínskou ramii, zkonstruoval stroj na její zpracování, ale ten mu při předvádění v Havaně rozdrtil levou ruku. Pak už žil a zemřel v Praze.
Koncem 19. století pražská obec chtěla postavit pomníček některému slavnému rodákovi. Čeští přírodovědci měli v plánu postavit pomník nestorovi české přírodovědy Janu Svatopluku Preslovi, tvůrci botanického názvosloví (1791 – 1849). Ten se až v r. 1909 dočkal pomníku, který byl instalován ve Vrchlického sadech – autory byli B. Kafka a J. Gočár. Další obmyšleným byl vynálezce lodního šroubu Josef Ressel (1793 – 1857), kterého obec r. 1893 uctila jen pamětní deskou na Karlově náměstí.
A protože nejvíce peněz od našich i zahraničních zahradníků a přátel Benedikta Roezla se sešlo právě na tento pomník, byl v r. 1898 vztyčen pomník, dílo Vosmíka, Zouly a Sochora, na Karlově náměstí. Indián tam skromně sedí a modelem mu asi byl některý domorodec z fotografií E. St. Vráze nebo Kořenského. Nedaleko skotačící děti ani nevědí, že pravého indiána mohou vidět nedaleko svého hřiště.
Pro pražské otce města nebyl rozdíl mezi jmény Ressel, Presl a Roezl příliš veliký a peníze tu asi nehrály svou roli.
Tak se někdy při procházce Prahou jděte na toho pravého indiána podívat, i když jeho krajany můžete vidět i v některých pražských palácích a kostelích jako sochy nebo postavy na nástěnných a stropních obrazech, jako symboly Nového Světa.

Text: hru, ros, foto: hru, jv

Zveřejněno: 13.01.2004 – support@publix.cz
Vytisknout