Kamenní svědkové minulosti aneb Zdi plné vzpomínek na časy dávné i nedávné

Novoměstská radnice

Dnešní Karlovo náměstí bylo při budování Nového Města pražského původně určeno jako centrální prostor. Na tento záměr poukazuje ještě dnes jeho velká rozloha, je největším pražským náměstím. Byla sem situována i nejdůležitější budova nového městského celku, budova radnice.
O ní je první zmínka v roce 1377, z té doby pochází její nejstarší část, východní křídlo do Vodičkovy ulice. K němu bylo dodatečně v letech 1411 – 1416 kolmo přistavěno křídlo jižní, směřující do prostoru náměstí. Objekt měl již tehdy nárožní věž, ta však byla zřejmě poničena za husitských bouří.
Dnešní dominanta radnice, nepodsklepená šestipodlažní nárožní věž vysoká přes 69 metrů byla vybudována v letech 1451 – 1456 s použitím staršího zdiva ve spodní části. Ke stavbě byl položen základní kámen 28. dubna 1451. Věž nejen upozorňovala na nejdůležitější budovu města, ale plnila i další funkce. Byla postavena tak, aby z jejího ochozu bylo možno dohlédnout za městské hradby, neblíží-li se nepřítel, a především přehlédnout celé město, nevypukl - li někde požár. V dobách, kdy domy měly ještě mnoho dřevěných konstrukčních prvků a hasební pomůcky byly primitivní, znamenaly požáry pro město obrovskou pohromu; v některých případech při silném větru vyhořely celé bloky domů.
Dozor nad městem v tomto smyslu vykonával věžník, který měl byt v nejvyšší části věže – vede na ni 221 schodů. Při poslední velké rekonstrukci radnice a věže byl tento byt upraven a je zpřístupněn turistům. Do bytu se vchází krátkou předsíňkou, kde je rovněž umístěno topeniště krbového typu. Na obě strany jsou pak vždy malé pokojíky s okny na ochoz věže. Vchody do místností jsou vysoké pouze 1,70 m. V některých pramenech se uvádí, že v tomto prostoru bydleli dokonce dva věžníci, snad i s rodinami. Bylo by to logické, vždyť město se muselo střežit nepřetržitě a věžníci se museli střídat. V případě nebezpečí zvonil věžník na zvon umístěný v radniční věži.
Možná méně známou skutečností je, že na jižní straně věže byl kromě hodin umístěn i orloj, stejně jako na věži Staroměstské radnice. Pravda, s méně atraktivní mechanikou a s méně složitou astronomickou částí. Stroj orloje byl odstraněn koncem 18. století a výklenek, v němž byl uložen, v prostoru mezi stropem kaple v prvním patře a patrem druhým, byl zazděn.
V roce 1784, v rámci reforem císaře Josefa II., došlo ke sloučení čtyř pražských historických měst, správa města přešla na Staroměstskou radnici a Novoměstská radnice tak ztratila svoji původní funkci. Objekt se později stal sídlem zemského trestního soudu. Ten vzhledem ke svým pravomocem vynášel i hrdelní rozsudky. Bývalo tady také vězení. V kapli umístěné ve věži, jejíž dvě okna dnes kryjí ozdobné mříže, skládali soudci přísahu. Pro zájemce z řad vězňů se tady konaly i mše.
V průběhu času prodělala Novoměstská radnice četné přestavby. Vzpomeňme alespoň, že v letech 1520 – 1526 bylo jižní křídlo přestavěno do tehdy moderního renesančního slohu a opatřeno vysokými pozdně gotickými štíty. Toto křídlo bylo v roce 1806 klasicistně přestavěno podle návrhu stavitele Karla Schmidta. V letech 1904 – 1905 byla přestavba odstraněna a část radnice směrem do náměstí byla zrekonstruována podle arch. Antonína Wiehla a Kamila Hilberta do renesanční podoby z první poloviny 16. století. V přízemí tohoto křídla je původní dvojlodní gotická síň s křížovými klenbami na mohutných válcových pilířích postavená v letech 1411 – 1418 stavitelem Martinem Fryčkem za spoluúčasti kameníka Kříže. Zatím poslední, více než dvacet let trvající rekonstrukce celého objektu skončila v roce 1995. Na projektu se podíleli Ing. arch. Josef Hyzler a Václav Girsa.
Národní kulturní památka, Novoměstská radnice čp. 1 a 2, Karlovo náměstí 23, Vodičkova 1, dnes čtyřkřídlý objekt se středním dvorem, je v sezoně přístupná turistům. Především je však jedním z hlavních center kulturních aktivit městské části Praha 2.

 

Text a foto: Josef Hrubeš

Pozn. red.: V nakladatelství Academia právě vychází kniha J. a E. Hrubešových Pražské domy vyprávějí

 

 

Zveřejněno: 16.12.2004 – support@publix.cz
Vytisknout