Kde všude je život?

Konec dvacátého století přinesl ve vědě jiskřičku odpovědi na dávnou otázku lidstva: Jsme ve vesmíru sami, nebo je ještě někde život? Různé sondy, zdá se, objevily stopy života na Marsu. Konečně! Někteří jásají, jiní to zatracují, většině je to jedno - prostě typický obraz konce dvacátého století.
Ale my jsme již ve století dvacátém prvním! Stojíme na prahu nové doby a přitom jsme v zrcadle ráno 1. ledna 2001 viděli úplně stejnou tvář (snad trochu více nevyspalou), svůj vlastní obličej, za kterým bydlí mé vlastní já. Jsem také nový? Nebo si nasadím onu starou známou masku, aby nebylo vidět, kdo vlastně jsem a zda vůbec žiji? Nebylo by lepší ji odložit, vždyť patří do minulého století: odložit masku pohrdání k těm, o kterých si myslím, že stojí společensky níž než já; odložit masku podbízení k těm „nahoře„ případně i masku lhostejnosti a unuděnosti. Nebylo by lepší odložit jakoukoli masku a ukázat život?
Jaká to budou překvapení v tom novém století? Kde všude objevíme život? A ten vlastní - ten u „nás„ na Zemi, ten taky objevíme? Jako lidstvo jsme docela zvládli první část cesty: víme jak přežít. A v tom minulém století jsme toho přežili dost: války i vyhlazování národů, svobodu i zotročování, revoluce i poklidné časy, ekonomické zvraty i demokratický rozmach. Ono „know how„ přežití máme již za sebou, ale druhá část cesty „know way„ – PROČ máme žít – se stává stále aktuálnější.
K čemu nám prospěje objevený život kdesi v hlubinách vesmíru, když neobjevíme ten svůj vlastní. Ten život, který mě stále okouzluje: ve tváři manželky či manžela, ve tváři dětí i prarodičů, ve tváři zdravých i nemocných, život, který stojí za to žít, i když to vyžaduje námahu. Mnoho síly!

dr. Vojtěch Eliáš, farář od sv. Ludmily

Zveřejněno: 15.01.2001 – support@publix.cz
Vytisknout