Klíč od Prahy 2 - 9. vycházka

Devátá vycházka z letošního cyklu Klíč od Prahy 2 nás zavedla k Botiči, což je známý pražský potok, jehož název je doložený už ve 12. století a odvozuje se nejspíše od toho, že se často rozvodňoval a zatápěl své okolí vodou, čili starou češtinou řečeno „botněl“ neboli „Klíč od Prahy 2 - 9. vycházka; Foto: stabobtnal“.  Dříve to býval velmi čistý potok, vyhlášený rajon grundlí (malých rybiček). Traduje se, že ryby z Botiče bývaly chutnější a mnohem žádanější, než ryby z Vltavy. Ta prý byla „obklíčena hnojem a neřádstvy“, kdežto Botič se půvabně klikatil údolími s vinicemi a loukami.

V Praze 2 lemují Botič dva parky. Grébovku už jsme navštívili v rámci podzimní části cyklu Klíč. Dnes jsme se vypravili do parku Folimanka. Počasí nám přálo, slunce svítilo a bylo teplo jako v létě, takže nám nedalo moc práce rozjet fantasii na plné obrátky a představovat si, jak to tu vypadalo například v době, kdy žil staroměstský měšťan Jakub Foliman, který v těchto místech v době Karla IV. vlastnil vinici. Klíč od Prahy 2 - 9. vycházka; Foto: staTa začínala u zdi novoměstských hradeb a táhla se až k Botiči. Vinici vlastnili různí majitelé, ale jméno Jakuba Folimana se nám zachovalo až dodnes. Dobu, kdy tu býval meruňkový sad, nám připomněla jedna právě odkvetlá meruňka.

Jelikož se naše vycházka konala první středu po Velikonocích, nemohli jsme vynechat zmínku o tom, že až k Folimance zasahovala Fidlovačka. To byla pouť pražských ševců, která se konala v Nuselském údolí pravidelně každý rok ve středu po Velikonocích. Kdybychom žili před sto lety, mohli bychom se na tuto vyhlášenou pouť vypravit a možná Klíč od Prahy 2 - 9. vycházka; Foto: stabychom tam mezi atrakcemi, kolotoči a stánky zažili i nějaký ten hněv a rvačku, ale protože pouť už je dávno zrušená a prostranství, na kterém se rozkládala, zastavěné, ničeho jsme neželeli a věnovali jsme se raději výzdobě parku Folimanka. Naše dnešní vycházka totiž měla v podtitulu „za Julií, Fandou a Miloušem a nohama číslo 50“.

Jako první jsme objevili ony nohy. Patřily Jiřímu Zídkovi, který byl vyhlášen československým basketbalistou 20. století, a stál modelem pro sochu v nadživotní velikosti, kterou jsme obdivovali před sportovní halou na Folimance. Vyprávěli jsme si o tom, že na Zídkovy nohy neměli v oddíle boty, a tak musel hrát zpočátku bos. Potom jsme postupně obešli další zajímavé sochy a sousoší a snažili jsme se jim dát názvy.Klíč od Prahy 2 - 9. vycházka; Foto: sta Jednoduché to bylo u Gymnastky, Květu a Medvědí rodiny. Horší to bylo u sochy dívky – nemohli jsme se dohodnout, zda se svléká nebo obléká. Sochař ale nazval sochu Svlékání.  Nejzvláštnější pro nás bylo memento mori Z vlastního rozhodnutí – lampa, která svítí vzhůru a je věnovaná památce sebevrahů, kteří skočili z Nuselského mostu.

Naše dnešní putování jsme zakončili u plastik zpodobňujících tři děti. Pořádně jsme je prozkoumali, takže jsme přišli na to, že jsou podepsané. Tudíž už víme, kdo z nich je Julie, kdo Fanda a kdo Milouš.    

Text: PhDr. Petra Martínková
Foto: Bc. Lucie Staniczková

Zveřejněno: 12.05.2014   |   Aktualizováno: 12.05.2014 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout