Královské Vinohrady byly před 125 lety povýšeny císařským dekretem na město

V první zářijový den r. 1689 se narodil barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Diezenhofer, který v letech 1712 – 1720 postavil hraběti Janu Václavu Michnovi z Vacínova v ulici Ke Karlovu 20/462 jednopatrový barokní letohrádek (viz tajenka). Komplex tvoří velká centrální stavba a dva malé postranní domky. Kolem roku 1730 byly v zahradě nainstalovány sochy Matyáše Brauna. V roce 1932 objekt získal Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka a od toho roku je v hlavní budově umístěno Muzeum Antonína Dvořáka (součást Národního muzea). Skladatel na tomto místě nikdy nebydlel – od roku 1877 až do své smrti žil a pracoval v nedaleké Žitné ulici č. 14. Tajenku posílejte na adresu: ÚMČ Praha 2, redakce novin, nám. Míru 20, 120 39 Praha 2 nejpozději do 22. září 2004. Správné znění tajenky z minulého čísla: svatého Apolináře. Vylosovanému výherci, kterým je tentokrát M. Olšanská z Vratislavovy ulice, zasíláme dárek.



Již ve 12. století se v tomto kraji pěstovala vinná réva. Od poloviny 17. století se tu zakládaly viniční usedlosti, později sem Pražané s oblibou vyráželi na výlety „za hradby“. A ve druhé polovině 19. století se poklidná venkovská tvář krajiny změnila k nepoznání. Vyrostly tu Královské Vinohrady. Po zbourání městských hradeb nastal neuvěřitelný stavební rozvoj a během velmi krátké doby se území proměnilo ve výstavní rezidenční oblast, která se dodnes pyšní jedinečnou architekturou. V neděli 26. září uplyne 125 let od povýšení obce Královské Vinohrady na město.

Vznik Vinohrad
Samostatná obec Vinohrady vznikla v roce 1849 spojením viničních usedlostí na území dnešních Vinohrad a Žižkova. Když se v roce 1867 obci dostalo povolení užívat název Královské Vinohrady, počet jejích obyvatel se blížil pěti tisícům.
V roce 1875 rozdělil zemský výbor obec na dvě části, Vinohrady I a Vinohrady II. Od roku 1877 nesla část I název Žižkov a část II název Královské Vinohrady.
Dne 26. září 1879 byly Královské Vinohrady povýšeny dekretem Františka Josefa I. na město. Shodou okolností právě v tomto roce svezla 25. června první elektrická tramvaj cestující po Vinohradech, a to na trase od Národního muzea přes Škrétovu ulici, dnešní náměstí Míru, Korunní ulici až k Floře.

Nebývalý rozkvět
Královské Vinohrady zaznamenaly největší rozvoj v letech 1880 – 1910; na konci prvního desetiletí 20. století už zde žilo 77 120 obyvatel. Až do bourání pražských hradeb v roce 1873 se tu nestavěly ve větším rozsahu činžovní domy městského typu. Od rozbourání hradeb se také začalo stavět podle přesně vypracovaného regulačního plánu… Na Vinohradech vznikaly široké dlážděné chodníky a bulváry lemované stromořadím, nová prostorná náměstí, výstavní činžovní domy s vnitrobloky, kde se našel dostatek místa pro zeleň. Také zastavované zahrady postupně nahrazovala jiná zeleň, a to městské parky… parčík na Purkyňově náměstí (nám. Míru), sady Svatopluka Čecha, Bezručovy a Riegrovy sady a sady na náměstí Jiřího z Poděbrad. V roce 1905 pak město Královské Vinohrady vykoupilo areál Gröbeho sadů a hned v následujícím roce ho otevřelo pro veřejnost jako Havlíčkovy sady. Rok po oddělení Žižkova, v roce 1876, rozhodlo zastupitelstvo Královských Vinohrad o zakoupení pozemků na stavbu radnice a školy. Velký význam mělo zřízení Záložny Vinohradské v roce 1874. Díky její prosperitě mohly být uskutečněny zajímavé projekty… finanční ústav např. věnoval pozemky na stavbu Městského divadla a úpravy náměstí Jiřího z Poděbrad a Jiřího z Lobkovic, nechal postavit pomníky F. L. Riegra a Sv. Čecha. Díky levným úvěrům Záložny Vinohradské mohla být koncem 19. a začátkem 20. století postavena více než polovina domů.
Na Královských Vinohradech se dařilo v podnikání nejen architektům a stavitelům, ale i obchodníkům a dalším podnikatelům… jako důkaz poslouží např. Měšťanský pivovar, továrna Orion, uzenářské podniky Chmelovy, Beránkovy či Maceškovy. Přirozeným centrem Vinohrad se stalo Purkyňovo náměstí (nám. Míru). Jeho dominantu tvoří neogotický chrám svaté Ludmily, postavený Josefem Mockerem v letech 1888 – 1893. Za pouhých patnáct měsíců vyrostl neorenesanční Národní dům, otevřený v roce 1894. Secesní Městské divadlo (Divadlo na Vinohradech) pak vzniklo počátkem 20. století, v letech 1905 až 1907.    

len

Zveřejněno: 20.09.2004 – support@publix.cz
Vytisknout