Národní dům na Vinohradech

Národní dům na Vinohradech, mohutnou dvouposchoďovou trojkřídlou budovu na náměstí Míru, znají Pražané i mnozí mimopražští. Neorenesanční stavební styl, který byl moderní koncem 19. století a tudíž ho užil i jeho tvůrce - uznávaný vinohradský architekt ing. Antonín Turek - ovlivnil rovněž podobu tří významných pražských budov: Národního divadla, Národního muzea a Rudolfina.

Národní dům byl slavnostně otevřen po patnácti měsících výstavby dne 10. 11. 1894. Brzy se stal centrem kulturního života tehdejších Královských Vinohrad a byl proto také nazýván „vinohradským městským salonem". Působila zde Měšťanská beseda, Vinohradský Sokol, Matice školská, v přízemí byla restaurace a kavárna. Tehdy byl v Praze, kromě Žofína, jediným střediskem nejen pro všechna velká politická a společenská shromáždění, ale i pro skvělé plesy.
V divadelním sále (dnešním Raisově) působilo - vedle Národního divadla - druhé české operní divadlo. Provozoval ho ředitel Pištěk, který sem přesídlil z populárního Kravína. Budova rovněž vešla do našich rozhlasových dějin - v roce 1923 odtud vysílalo do éteru první československé rozhlasové studio. Vedení tohoto kulturního stánku si ponechala ve své režii vinohradská obec. Zajímavé je, že jako jediná v Praze ho zdarma propůjčovala chudým korporacím, což byla před I. světovou válkou nevídaná věc.
V roce 1955 získaly Národní dům Československé dráhy: byl v havarijním stavu a proto jeho rekonstrukce trvala až do roku 1959. O pár let později změnil název na Ústřední kulturní dům železničářů (ÚKDŽ). Z tohoto období za zmínku jistě stojí vyhlášená taneční škola založená v roce 1959 a slavný taneční klub. Mnohé maminky si jistě teď připomenou mnohahodinové fronty, které trpělivě vystály před zápisem svých dcer do tanečních kurzů.
Od roku 1994 zajišťuje provoz Národního domu na Vinohradech soukromá společnost Národní dům, KDŽ, s. r. o. Všechny akce současného společenského, kulturního a ekonomického života, a to nejen městské části Praha 2, se dodnes konají ve třech hlavních sálech: největší je Majakovského sál, dále jsou to Raisův sál a Společenský sál (bývalá zimní zahrada se zaskleným stropem). V budově je také několik menších salonků, vhodných pro pořádání menších společenských setkání.   

Naděžda Vandurková

Zveřejněno: 27.03.2001 – support@publix.cz
Vytisknout