ODVODY NA PRAZE 2

Od měsíce března si mohou vojáci v záloze požádat o dobrovolné vojenské cvičení. Výsledek? Na Praze 2 se přihlásili zatím pouze 3 záložáci z celkového počtu 5000, kteří byli zvědaví na chod dnešní armády.
To byl dost pádný důvod zajít za pplk. Duškem z Vojenské správy Prahy 2 a zeptat se na důvody.
Ač prestiž naší armády je velmi slušná (důvěřuje jí přes 50 % našich občanů) pro mnohé lidi se dnes pojem armády dostává na vedlejší kolej.
Trocha statistiky
Ruku v ruce s tím se také snižuje počet odvedených chlapců, daný především nižší porodností. Zatímco chlapců ročníku narození 1979 bylo na Praze 2 zaevidováno 408, u ročníku 1982 to bylo už jen 309. A tento trend bude patrně pokračovat. Navíc se v Praze 2 stále snižuje počet mladých lidí. Mladí lidé z centra mají horší zdravotní stav než v okrajových částech Prahy, kde je více zeleně a více možností ke sportovnímu vyžití. Zatímco na přelomu roku 1997 a 1998 (podzim, jaro) bylo odvedeno v Praze 2 jen 42,6 % branců, v Praze 4 jich bylo odvedeno 59 %.
Jedinou výjimku poklesu odvodovosti je rok 1998-99, kdy o 1 % odvodovost zlepšila pravděpodobně větší přísností při posuzování schopnosti k vojenské službě.
Získat modrou knížku však i přesto není tak obtížné, i když se dnes lékaři začínají bát o své „diplomy“ a přistupují k hodnocení zdravotního stavu pečlivěji.
Civilní služba.
Dalším zajímavým ukazatelem je procento odvedenců, kteří žádají civilní službu. Číslo je vysoké a blíží se ke 20 %. Pak jsou tady někteří věčně unikající, kteří dokáží i několikrát změnit bydliště, nepřijímají obsílky a zapírají se před policií. Doufají, že to časem přestane někoho bavit, jednoduše spis zaklapne a problém bude vyřešen. Jenomže není tomuto tak. Tito „recidivisté“ jsou pečlivě evidováni a už brzo spravedlnosti unikat nebudou.
Vypočítavost nad zlato
Velice kuriózní je případ jednoho novináře. Ten poslal těsně po revoluci, coby adept pro vojenskou službu, ostrý dopis na vojenskou správu, že nenastoupí do armády zatížené minulostí a požádal o civilní službu. Poté odešel studovat nadlouho na vysoké školy a problematičtí velitelé mezitím odešli. Když se však blížil konec studií, a s ní i třicátý rok života, dobře si pan redaktor spočítal, že 27 měsíců civilky není až tak lákavá vyhlídka. Podal tedy o odvolání, a ač se jistě jednalo o vypočítavost, nikoliv osobní přesvědčení, že chce sloužit v armádě, bylo mu vyhověno. Ale ani to panu redaktorovi nestačilo. Ještě stále se na něj vztahovala náhradní vojenská služba a tak nelenil a zažádal o její prominutí. Opět mu bylo vyhověno. Větší benevolenci si lze představit jen stěží.
Klady
A v čem vidí pplk. Dušek největší přednost dnešní vojenské služby? Neplatí už nařízení, že se musí základní vojenská služba odsloužit nejblíže v sousedním kraji, či ob dva okresy. Ve většině případů dnes nastupují odvedenci v okrese svého trvalého bydliště. Ba co víc? Několikrát týdně mohou tito lidé být doma. Po práci totiž následují vycházky, po kterých vojáky v kasárnách samozřejmě nic neudrží.
Nedostatky
Všeobecně si vojáci z povolání stěžují na nedostatek peněz na výcviku. Vojáci v základní službě žehrají na malou aktivitu výcviku, na malou vytíženost při zaměstnání a na to, že mnohdy marní celý den v kasárnách při neužitečných pracích. Zdá se jim, že vojna je ztráta času pro ně, a možná i pro tento stát.
Šikana
Malá vytíženost záklaďáků podněcuje k šikaně a podle pplk. Duška dosáhla svého vrcholu tak před čtyřmi roky a dnes je již na ústupu. Jednak díky bezplatným linkám důvěry, jednak díky tomu, že se vojáci po zaměstnání nenudí v kasárnách ale i díky velitelům, kteří opět nacházejí ztracené páky a mechanismy, jak na vojáky působit.
Závěr
Co popřát naší armádě do budoucna? Míň vypočítavých a alibistických „rádoby pacifistů„ a pak především profesionální budoucnost.

Oldřich Janeba

Zveřejněno: 04.05.2000 – support@publix.cz
Vytisknout