Osobnost Prahy 2 : Druhá Praha už na světě není

Když se snažíte zastihnout Václava a Evu Hudečkovy, nejste si nikdy jisti, kde je najdete. Na cestách, v pražském bytě na Vinohradech nebo pětadvacet kilometrů od Prahy, v domě uprostřed spousty zeleně.

„Sice tvrdím, že žít se dnes dá, díky nejrůznějším technickým vymoženostem, i na pustém ostrově,“ směje se Václav, „ale Prahu máme pořád rádi a hlavně do jejího historického centra se pořád vracíme. Za prací i za její neopakovatelnou atmosférou. Druhé takové město už nikde na světě není.“

Mě ale v té chvíli zajímal jejich venkovský domov, o kterém se říká, že je „feng šuej“. „Moje žena je snílek, má úžasné výtvarné cítění a všechno, co je na našem domě krásné, vymyslela ona,“ bere si slovo Václav. „Protože se zajímá o věci související s duchovnem, objevila knihy o starém čínském učení a jeho prvky vnesla i do našeho druhého domova,“ říká. „Oba v něm máme místo pro práci i pro odpočinek, všude vládne klid a pohoda.“ „I barvy hrají velkou roli,“ přidává paní Eva, „ale musí se s nimi zacházet opatrně. Například červená dodává energii, ale ve velkém množství může být hysterizující. Pracovna zase chce trošku červené a modré, která nutí člověka k aktivitě.“ Sama prý dává přednost teplé kombinaci oranžovo - meruňkovo - zrzavé.

Totéž se týká květin. „Květiny moc miluji,“ vydechne paní Eva. „Jsou to živí tvorové, povídám si s nimi, hladím je a když jsou nemocné, tak je piplám. Když mám práci a Venoušek odjede, nejsem nikdy sama, protože je kolem mě spousta dobrých živých bytostí.“

A protože si Eva Hudečková pochvaluje, jak jim život ve stylu feng šuej vyhovuje, zajímalo mne, jestli i v jídle zavedla „starý čínský pořádek“. Píše knihy a vysedávání u počítače přece štíhlé postavě… „Dietu nedržím, ale držím se na uzdě,“ přiznává. „Jinak by to mohlo dopadnout zle. Někdy se mi zdá, že tloustnu, jen na jídlo pomyslím. Jím ráda a s velkou chutí.“ „Já hrozně rád jím všechno,“ přidává se Václav. „Moje žena je náročná kuchařka a snaží se, aby mi chutnalo. Zároveň mi ale snižuje cholesterol a ještě by chtěla, abych zhubl. Zaručeně by to dokázala, kdybych její snažení občas nezmařil pivem.“ Co na to manželka? Umí dobrým jídlem svého manžela vyladit, když potřebuje? „Muzikant musí mít naladěno každý den,“ nenechává se paní Eva vyvést z klidu. „Naštěstí je můj muž vděčný jedlík a ne­ofrňuje se ani nad obyčejnými jídly, ať jsou to halušky, těstoviny, chléb nebo třeba brambory na různé způsoby. Používám hodně cibule, česneku, zázvoru a indická koření.“

Když jsem Evu Hudečkovou poprosila o recept, na chvíli se zamyslela. „Babička vařila výbornou polévku, říkala jí sklenka. To se na oleji osmaží cibulka, jen aby zesklovatěla (proto sklenka), a pak se zalije vodou, v níž se uvaří brambory. Přidá se sůl, majoránka, česnek, trochu kmínu a dobrůtka je hotová.“

A co „věci mezi nebem a zemí“? „Věřím na osud, věřím ve vyšší moc, která se projeví ve chvílích, kdy člověk odpoutá svou duši od přízemních úvah a zatouží po povznesení,“ odpovídá slavný houslový virtuos. „K materialismu nemám sklony, myslím, že lidé toho druhu jsou o mnoho ochuzeni a jejich životu chybí poezie. Žít hudbou je krásné a vyčerpávající, muzikanti jsou senzitivní bytosti. Ale i mezi nimi se najdou výjimky, které se podobají vlkům v rouše beránčím.“

 

Text a foto: jas

 

 

 

Zveřejněno: 16.12.2004 – support@publix.cz
Vytisknout