Osobnost Prahy 2 : Josef Somr

Je hodně filmů i divadelních her, které si při vyslovení jména Josefa Somra vybavíme, ale snad nikdo neopomine připomenout Ostře sledované vlaky, Tři veterány nebo sérii Básníků. Dnes si však nechceme povídat o filmech či divadelních hrách, přišli jsme mu poblahopřát k 70. narozeninám, které oslaví v polovině dubna.
Josef Somr se narodil na moravském Slovácku kousek od Hodonína, ale na „dvojce“, nedaleko náměstí Míru, žije už dvě třetiny života. V legraci tvrdí, že se z „moravských vinohradů přestěhoval na Vinohrady“. „Dokonce znám pamětníky,“ říká, „kteří mi ukazovali, kde dřív nestály domy a kde skutečně vinná réva rostla.“
Dnes o sobě tvrdí, že „odešel do důchodu“. S Lubou Skořepovou „dohrává“ Maryšu v Národním divadle a s Blankou Bohdanovou ve Viole hru The Gin Game, s níž jezdí i na zájezdy po vlastech českých, ale nového nechystá nic. Teď na jaře se vypravuje na chatu, kde „je s pracemi ve skluzu“, a těší se na pěší výlety i na cesty za kamarády do svého rodiště na Moravu.
Za domov však už považuje pražskou „dvojku“. „Dobře se mi tu žije,“ odpovídá na otázku, ale vzápětí si neodpustí dodat, že tomu tak je přesto, že má „určité problémy“. „Odchází mi střecha, protože bydlím v bytové nástavbě,“ vypočítává, „dvakrát za sebou mi vykradli byt a asi desetkrát auto… A sousedku, která má na rohu prodejnu tabáku, za poslední dva měsíce třikrát okradli… Navíc není kde parkovat… Taky policie by se mohla v ulicích objevovat víc. Je spíš výjimkou, když ji potkám. A taky nevím, kde se bude třeba za rok parkovat, protože už teď to je složité. Já po Praze autem téměř nejezdím, ale když se vrátím například v deset večer domů, tak místo v naší ulici parkuji ve Vršovicích nebo na Žižkově. Tyhle věci, takzvaně komunální, mě teď zajímají daleko víc, než spory o koncepci města nebo dohady, jestli nějaký radní dělá svou práci dobře či ne.“
A co je prima? „Když jsem se sem stěhoval, tak jsem si myslel,“ obrací Josef Somr list, „že Vinohrady jsou takovou měšťanskou čtvrtí. Že tu žije jakýchsi horních 150 tisíc Pražáků, ale zjistil jsem, že staří Vinohraďáci žijou sice usedlým, ale velice bohatým a kulturním životem, že tady jsou lidi, kteří vždycky byli na úrovni. Ostatně i ulice tu bývaly čistější než jinde, domy udržovanější. A hlavně sousedé v domě, kam jsem se kdysi přistěhoval, mě přijali velice dobře, přesto, že věděli, že jsem z venkova a mám, ,takovou pochybnější profesi‘. Ale bohužel, zrovna nedávno jsem si uvědomil, že za těch sedmatřicet let se někteří odstěhovali, jiní umřeli a původních obyvatel už tam moc není. Tak jsem, co se týče Vinohrad, čím dál sentimentálnější a začínám si jich ještě víc považovat.“    

daF

Zveřejněno: 16.04.2004 – support@publix.cz
Vytisknout