Osobnost Prahy 2: Luba Skořepová

„Jsem člověk, který rozumí přírodě...“
Okna vinohradského činžáku svítí do tmy, záclona v prvním patře se odhrne a Luba Skořepová mi hází klíče, abych se dostala do domu. „Zamykáme, to víte, dneska jeden neví,“ říká, když otevírá dveře bytu. Kuchyňka, pokoj i chodba jsou plné obrázků, knížek a drobných památek na přátele a kolegy. Oblíbená herečka oslavila vloni na podzim úctyhodné kulaté narozeniny – vesele a s plnou parádou. Slavnostně vyprovodila do světa svou osmou knížku, kterou věnovala „bytostem, co pomáhají zvířatům a broukům a kytkám a stromům a lidským srdcím“. Hraje v Národním divadle i na dalších pražských scénách, jezdí po besedách… A netrpělivě čeká, až televize uvede nový desetidílný seriál Náměstíčko, kde má hlavní roli spolu s Josefem Vinklářem.
Ačkoliv to nemá ráda, ani náš hovor se tomu tématu nevyhne: o Lubě Skořepové se říká, že je „čarodějnice“. V tu chvíli se netváří příliš vlídně – to označení jí prý velmi vadí. „Lidem stačí, když vědí, že mám ráda přírodu, zahrádku, že v ní pěstuji pár bylin, o nichž od babičky něco vím, že mám zájem o několik hermetických věd a už jsem podle nich čarodějnice. Pravdou je, že je to právě obráceně,“ vysvětluje.
Svou zatím poslední knížku O zvířatech a lidech a malých zázracích označuje Luba Skořepová za talismana. „Je o přírodě, o zahradě a hlavně o zvířatech, která jsou v péči člověka, s nímž si báječně rozumějí,“ vrací se jí do tváře úsměv. „Píšu o tom, jak se ve styku s ním polidšťují a jak se člověk, který je chová, stává lepším. Psala jsem ji pro lidi, kteří potřebují mnoho tepla a pohody.“ O svých knížkách vypráví paní Skořepová ráda a pochvaluje si, že všechny „si hoví v knihovnách přátel“. „Ta první,“ vzpomíná, „nazvaná Tajemství síly přírody, byla o evropské astrologii – brala jsem to trochu s humorem. Pravdivé údaje o skutečných skřítcích jsou v druhé knížce Nejsem čarodějka, kde je i čínská astrologie a magické rady zahrádkářům. Třetí, Hadrovou Ančku, jsem napsala pro šestileté holčičky. Vyprávěla o panně, v jejímž tělíčku bylo zašito cukrové srdce s nápisem Miluji tě. Když osaměla, ožila a prožívala dobrodružství s jinými loutkami. Ve čtvrté knížce jsem rozebírala některé známé herecké dvojice a usuzovala z jejich horoskopů, jak to s nimi bude dál. V páté, nazvané Pomněnky i máta peprná, jsem se věnovala cestě k divadlu a hereckému talentu. Šestou jsem pobádala s mistrem literatury faktu. Jmenovala se Jiskření a hlavní postavou byla Božena Němcová, její manžel, děti a milenci. Důležitá je tam i osobnost Karla Hynka Máchy. Zkusila jsem pro ně načrtnout jednoduché horoskopy a docela to vyšlo. Sedmou knížku jsem už věnovala jen divadlu a pojmenovala ji Nebe, peklo, ráj. Píšu tam o slavné gardě Národního divadla, kterou jsem měla možnost jako mladá začátečnice poznat i z jiných stránek, než se o nich píše.“    

daF

Zveřejněno: 13.02.2004 – support@publix.cz
Vytisknout