Osobnost Prahy 2 : Vzpomínka na Václava Bendu

Václav Benda nejprve vystudoval Filozofickou fakultu UK, v době „normalizace“ však nahlédl, že se těžko uživí jako filozof, a vystudoval ještě Matematicko - fyzikální fakultu UK.
V době vzniku Charty 77 pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů a za podpis Charty měl být „potrestán“ vyloučením z tehdejší odborové organizace ROH. Zásadový Vašek však odmítl přijmout i toto v podstatě symbolické potrestání. Na členské schůzi svolané k jeho vyloučení např. nabízel, že přečte text Charty, aby všichni věděli, proč má být vyloučen, a dosáhl tak toho, že na této schůzi z ROH vyloučen nebyl. Okamžitě se však dostavil teď již skutečný trest: Vašek byl okamžitě vyhozen z práce a svolaná schůze nyní už jen vybraných delegátů jej vyloučila z ROH.
V r. 1980 měla v Praze proběhnout konference Logic Colloquium ’80. Tato vrcholná konference z logiky se měla uskutečnit poprvé v zemi za „železnou oponou“. Přípravy na ni probíhaly několik let dopředu. Po uvěznění Václava Bendy se někteří důležití přihlášení zahraniční účastníci konference začali obracet na komunistickou moc se žádostmi o jeho propuštění (vždyť to byl kolega – autor matematických článků). Komunistická moc se zalekla možných protestů během konference a vyvinula značný tlak na organizační výbor konference, aby Logic Colloquium '80 bylo zrušeno na základě rozhodnutí výboru. Organizační výbor, jehož vůdčími členy byli světově proslulí matematici Petr Vopěnka, polistopadový ministr školství, a Petr Hájek, polistopadový ředitel Ústavu informatiky Akademie věd ČR, se však odmítl podílet na zrušení konference. Takže až po zásahu nadřízených orgánů bylo účastníkům čtrnáct dní před jejím zahájením organizačním výborem konference sděleno, že „z technických důvodů, které leží mimo kontrolu organizačního výboru“, byla konference zrušena. Komunistická moc neváhala zničit několikaleté úsilí organizátorů a zmařit možnost ucelené prezentace české logiky před mezinárodní matematickou komunitou a dokonce nechala měnit i letový řád, aby se co nejvíce ztížila možnost příletu do Prahy matematikům, kteří by chtěli případně přiletět v době, kdy měla konference začít.
Vašek měl jedno veliké štěstí, a to podporu své rodiny. I na její členy totiž dopadaly tresty za Vaškovu politickou činnost. Manželka Kamila nesměla ani obhajovat, natož obhájit práci pro získání titulu kandidáta věd, nejstarší syn měl být (jako velice úspěšný řešitel matematické soutěže) přijat bez přijímacích zkoušek na gymnázium. Nejen, že nebyl přijat bez zkoušek, nemohl vůbec na gymnáziu studovat, atd. Přesto vše členové Vaškovy rodiny souhlasili s jeho politickou činností a v míře odpovídající jejich věku se do ní zapojovali. Starší synové patřili k organizátorům demonstrace 17. listopadu 1989. Dodnes vzpomínám na výrok Kamily pronesený 16. listopadu večer, který všem přítomným připadal nesmyslně nadějeplný: „A co když se zítra něco stane?“ Vaškova rodina – měl šest dětí – patřila k nejsoudržnějším rodinám, jež si je možno představit.
Vašek vynikal i mezi chartisty svou zásadovostí a neústupností. Je pochopitelně možno si klást otázku, zda stálo za to se nechat vyhodit z práce pro nepřijetí vyloučení z ROH. Avšak zpětně nahlíženo měl jeho postoj obrovský význam. Každý, kdo se seznámil s tímto postojem, si musel klást velice osobní otázku: „Kde je tvá osobní hranice, za kterou nesmíš komunistické moci ustoupit, abys neztratil sebeúctu?“ A hlavně srovnávání s Vaškovým postojem přispívalo k postupnému posunování této hranice směrem k větší odvaze.
Tím Vašek ovlivňoval své okolí a vůbec není divu, že se StB snažila oddělit chartisty od zbytku společnosti.
Nakonec jedna osobní vzpomínka. Autor těchto řádků se zúčastnil spolu s Václavem Bendou předvolebních akcí v r. 1992, mimo jiné jsme spolu navštívili i Ruzyňskou věznici. Při jejím procházení se najednou za námi ozvalo „Ahoj, Vašku, jak se máš?“. Odsouzený pochopitelně neviděl kandidáta na nejvyšší státní funkce, ale viděl svého bývalého spoluvězně. Po těchto volbách se stal PhDr. Václav Benda, promovaný matematik, předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Antonín Sochor

Zveřejněno: 10.06.2004 – support@publix.cz
Vytisknout