Osobnost Prahy 2 - Zakladatelka dobrovolnického centra Olga Sozanská

Paní Olga Sozanská pracovala jako psycholožka léta v Manželské a předmanželské poradně v Praze 2. Dnes je ředitelkou Národního centra dobrovolníků.
Jak k této změně ve vašem životě došlo?
Když jsem v roce 1998 dostala nabídku založit Národní dobrovolnické centrum (byl to projekt Open Society Fund), zaujala mě především možnost šestitýdenní stáže v USA. Jako studentka jsem nikdy na žádný studijní pobyt jet nemohla. Tak jsem pozdě, ale přece, vyjela do světa.
Jaké jste ve Spojených státech nasbírala zkušenosti?
Měla jsem možnost vidět fungování dobrovolnických center ve Washingtonu, v Kalifornii a v Arizoně: můj základní dojem byl ten, že poskytovat pomoc druhým a zajímat se o zemi, ve které žiji, patří v USA k normálnímu vzdělání a životnímu stylu. I komerční sektor se hodnotí podle toho, zda podporuje charitativní akce a dobrovolnictví. Myslím, že Evropa se od Ameriky liší především menší organizovaností. Není tady taková síť dobrovolnických center. V Evropě se vyskytují především zájmově či nábožensky zaměřené organizace. Na rozdíl od USA tu necítím tak silnou podporu od veřejnosti. Přesto v poslední době spatřuji v ČR výrazný posun v zájmu médií o naši práci. Myslím, že je důležité ukazovat pozitivní příklady dobrovolnictví u nás i v zahraničí. Proto Národní dobrovolnické centrum vloni poprvé udělovalo dobrovolníkům prestižní cenu „KŘESADLO – cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“. Křesadla jsem předávala v prosinci na Novoměstské radnici s primátorem Janem Kaslem a starostou MČ Praha 2 Michalem Baschem dvanácti dobrovolníkům, kteří věnují svůj čas a energii ekologickým a kulturním aktivitám, péči o seniory a děti.
Ceny chcete udělovat každoročně. Jak vidíte budoucnost?
O dobrovolnické aktivity se zajímá stále větší počet představitelů státní správy a samosprávy, kteří jako by fenomén dobrovolnictví a občanské angažovanosti znovu objevili. Bylo by pěkné, kdyby se tento zájem promítl i v konkrétní podpoře dobrovolnických projektů. Novinkou, která nás přibližuje zemím EU, je také zájem komerčních firem o spolupráci s neziskovým sektorem.
Žijete v Praze 2. Jaký máte k této městské části vztah?
Zásadní – od kořene. Narodila jsem se totiž v porodnici v Londýnské ulici a rané dětství jsem prožila v domě na rohu Vinohradské (tehdy Stalinovy) a nám. Jiřího z Poděbrad. Vystěhovali nás z našeho velkého a krásného bytu během 48 hodin někdy začátkem padesátých let, kdy se nově etablující komunistický režim různým způsobem zbavoval lidí, kteří nebyli úplně loajální; byly mi necelé čtyři roky. Vrátila jsem se na Vinohrady už vdaná v roce 1971 a žiji zde dodnes, zase blízko nám. Jiřího z Poděbrad.

Veronika Voldřichová

Zveřejněno: 04.03.2002 – support@publix.cz
Vytisknout