Palackého most


Mosty jako takové vnímá člověk jako věc veskrze pozitivní, neboť pomáhají pohodlně překonávat překážky, jejichž zdolání by jinak mohlo pro jedince být velmi tvrdým oříškem. Palackého most, spojující Prahu 2 se Smíchovem, slouží Pražanům již od roku 1878. Toto vodní dílo navrhli Ing. J. Reiter a arch. B. Münzenberk. Původně „Kamenný most z Prahy na Smíchov” byl brzy pojmenován po Františku Palackém; za německé okupace byl přejmenován na „Mozartův most”, od konce války však opět nese původní jméno. Vzhled mostu prošel časem řadou změn: Původně byl navržen v národních barvách, klenbové kvádry z modré žuly, poprsní zdi průčelí z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého mramoru, symbolika trikolóry však působením exhalací zcela zanikla. Čtyři sousoší od J. V. Myslbeka, která zdobila nárožní pilíře mostu, byla během náletu v únoru 1945 silně poškozena. Rekonstruované monumenty pak byly umístěny do parku na Vyšehradě, kde je můžeme najít i dnes. V letech 1950 – 1951 došlo k výraznému rozšíření mostovky na současných 10,30 m. Dříve byl most vybaven rovněž mostními věžemi, sloužícími výběrčím mýtného. Ve vrcholech kleneb naopak zůstaly zachovány kamenné znaky větších měst na Vltavě, na trase Rožmberk – Mělník, a od Mělníku dále na Labi až po Děčín. Avšak Palackého most nelze chápat pouze jako spojnici dvou městských částí nebo významný architektonický prvek Prahy; v širším kulturním kontextu jeho symbolika i název ukazují zcela jasně k odkazu českého národního obrození i sebeuvědomění, a most je tak také pojítkem mezi našimi předky a námi.

vobr

Zveřejněno: 07.01.2002 – support@publix.cz
Vytisknout