Podaná ruka : Diakonie ČCE – klub seniorů

Smutná tvář, pozorující celé dny život na rušné ulici zpoza ušmudlaného okna. Bílé vlasy, splývající s háčkovanou záclonou, a tlustá kočka, povalující se líně na parapetu jako jediná společnice… Tak jsem si jako malá holka představovala stáří. Podobných obrázků jsem při procházkách mezi dejvickými činžáky potkávala spoustu. Teď už dávno vím, že to tak být nemusí, a v tom, že mám pravdu, mě utvrdila báječná parta seniorek, které se každý čtvrtek pod záštitou SOS centra Diakonie ČCE scházejí ve svém klubu.
V útulné místnosti vytahuje ze starožitného skleníku kávový servis paní inženýrka Marta Hájková, která svým věkem do této skupiny vůbec nezapadá. Jak se však ukáže za chvíli, věkový odstup jí ani v nejmenším nebrání, aby s obdivuhodným elánem a citem dokázala týden co týden společná setkání vést.
Na stole se rozvoní káva, na talířcích čekají slané tyčinky a oplatky. Dokola putují obrázky loveckých psů. Přinesla je paní Vrbová, milovnice myslivosti. Dozvídáme se o nich různé zajímavosti, některá plemena jsem ani neznala. Paní Koubková po mé levici přinesla přehled kulturních pořadů nejen pro seniory a nechává ho rozmnožit i ostatním. Většina pořadů se zdá být velmi zajímavá a paní Koubková má o nich skvělý přehled. Doporučuje ty nejlepší a možná, že se na některém z nich se svými kolegyněmi z klubu setká. Povídáme si také o včerejším státním svátku a o tom, jak ho kdo strávil, řeč se stočí i na divadlo, knížky, televizní program, cestování… prostě obyčejně klábosíme nad kávou nebo čajem a je nám fajn.
„Klub funguje přibližně deset let a za tu dobu se jeho osazenstvo průběžně pomalu obměňuje,“ doplňuje mé zážitky z účasti na čtvrtečním setkání paní Marta Hájková, která se o tuto malou společnost stará tři roky. „Někteří senioři už bohužel nejsou mezi námi, jiným nedovolí účast jejich zhoršený zdravotní stav, ale mnozí do klubu chodí už nějaký ten rok. I když jde spíše o komornější společnost, jen velmi zřídka se stane, že ten, kdo přijde dvakrát třikrát, by nezapadl. Většinou jsou tu lidé, kterým je spolu dobře. Obvykle si povídáme o tématech, která účastníci klubu přinesou – mají nějaký zážitek, o který se chtějí podělit, něco zajímavého četli nebo viděli v televizi. Od toho se pak odvíjejí další témata a někdy se až divíme, kam se debata dostane. Povídání je někdy vážnější, ale často si užijeme i legraci,“ pokračuje paní Hájková. A já mohu jen potvrdit, že jsem žádný pesimismus nezaznamenala a dobrá nálada, která v klubu panovala, rozhodně nebyla křečovitá.
Vidím jen seniorky, a tak se ptám, jestli je snad klub ryze ženskou záležitostí. „Je pravda, že momentálně mezi nás žádný muž nechodí. To však neznamená, že by sem neměl přístup. Naopak, muži jsou vítáni a na ty, kteří do klubu v minulosti chodili, rády vzpomínáme,“ uvádí můj omyl na pravou míru paní Hájková.
Krátce před čtvrtou, bezmála půl hodiny poté, co jsme měly místnost opustit, nás musí skoro vyhnat ti, kteří teď potřebují prostor pro své aktivity. „Dneska jsme to nějak přetáhly,“ usmívá se provinile paní Koubková a paní Keraušová mi ještě v kabátu připomíná, abych nezapomněla napsat, že do klubu chodí druhým rokem a na každé setkání se moc těší. Ani to nemusí říkat, vidím, že se členky klubu loučí jen nerady a že na příště se netěší paní Keraušová sama. Zbývá jen dodat, že pro ty, kteří mají chuť obohatit svůj čtvrteční program, je klub otevřen! Bez předchozí domluvy můžete přijít každý čtvrtek ve čtrnáct hodin.  


Diakonie ČCE – klub seniorů
Každý čtvrtek 15:15 do 16:30
SOS centrum Diakonie,
Varšavská 37, Praha 2, 120 00
Tel.: 222 514 040, 222 521 912, 728 047 416, 777 734 173

Lada Poláková

Zveřejněno: 04.11.2004 – support@publix.cz
Vytisknout