Ptactvo Gröbovky : Ptačí Karkulka

I když je Červenka obecná velmi zajímavý ptáček, přece jen nechodí s bábovkou do lesa. Je menší než vrabec a chlubí se červeným oblečkem právě jako Karkulka. Cihlově červené zbarvení se táhne od břicha přes tváře až na čelo, spodní část těla je béžová, kabátek má zeleno - hnědý až hnědý.
Po celý rok žije samotářsky, nikdy ji nevidíme v hejně. Červenka tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu a hnízdí. Její „domeček“ je natolik dobře schovaný, že nezbývá než obdivovat kukačku, která si ji nejčastěji vybírá jako pěstouna.
Jako byla pohádková červená holčička zvědavá a odvážná, tak i ptačí Karkulka se chová stejně. V Evropě na kontinentu je plachá, ale ve Velké Británii chodí těsně za ryjícím zahradníkem a zvědavě pozoruje, co to dělá, a je krotká. Odvaha samečků však často končí smrtí. Červená barva je pro ně natolik provokativní, že na vetřelce útočí. Samečci prostě vidí rudě!!! 10 % úmrtí těchto ptačích rytířů padá na vrub jejich divokým střetnutím. Ve svém teritoriu reagují na cokoli červeného, ať už jde o vetřelce malého či velkého.
Voňavou bábovku by červenky určitě k babičce nedonesly, protože mají rády k jídlu vše. Konkurují i divokým prasátkům, neboť sbírají veškerou potravu, která zbyla po jiných zvířátkách. Nastuzení a kašle se nebojí, milují totiž černý bez, tam je můžete najít koncem léta.
V rodině červenek panuje plná emancipace. Oba ptáčci jsou zbarveni stejně, mláďata krmí také spolu. Ani ve zpěvu nemá výsadní postavení sameček, zpívá i samička! Červenka je velmi dobrý zpěvák. Její písničky jsou romantické a melancholické. A jako poslední zpívá usínajícímu lesu procítěně tichou ukolébavku.

Text a foto: Mgr. Eva Hametová

Zveřejněno: 20.09.2004 – support@publix.cz
Vytisknout