Revitalizace Havlíčkových sadů: 2002–2013

Závěrečná kapitola revitalizace Havlíčkových sadů (Grébovky) byla napsána na podzim r. 2013. Kompletní obnova této jedinečné pražské zahrady, která je rozložena ve svahu mezi Botičem a obytným územím Vinohrad a je co do velikosti srovnatelná s roztroušenými parky a sady na Karlově a pod Karlovem, trvala více než deset let. Byla to rušná doba…

 Na úplném počátku stálo rozhodnutí zastupitelstva Prahy 2 převzít značně zdevastovaný památkově chráněný areál do správy městské části. To bylo v roce 1999. Po létech náročné obnovy je park ve vynikající formě. V r. 2014 za jeho revitalizaci  získala městská část Praha 2 cenu ministryně pro místní rozvoj v soutěži o Cenu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón 2013.

 „Dokončení revitalizace Havlíčkových sadů považuji za úspěšné uzavření jedné dlouhé etapy vývoje Prahy 2. Mluvím jistě za všechny, kdo jsme u příprav rekonstrukce byli od začátku, když řeknu, že je tento okamžik pro nás opravdu slavnostní a dlouho jsme se na něj těšili. Jsem ráda, že lidé budou moci nyní plně využívat tento klidný kousek zeleně v jinak rušném centru," řekla při příležitosti dokončení revitalizace parku starostka Prahy 2 Jana Černochová. Poslední stavební práce se odehrávaly v horní polovině Grébovky, týkaly se úprav parku a trvaly zhruba rok.

 

Z historie

Vinohradský parkový komplex budov, objektů a zeleně ohraničený ze severovýchodní strany Rybalkovou ulicí, z jihu Botičem, ze severozápadu ulicí U Havlíčkových sadů a ze západu Peruckou strání je vymezen zdí. Sousedí s Vršovicemi a Nuslemi. Má šest vchodů. Celková plocha se počítá kolem 11 hektarů, z toho přes 1,5 zabírá vinohrad.

Nebýt politických změn v roce 1989, zůstala by v Havlíčkových sadech zřejmě jen torza budov, opěrných zdí, zničené trávníky, zdevastovaná Grotta, vyhořelý Altán, zničený vinohrad, nepsané území pro skrytý noční život vandalů a různých dobrodruhů… Když se městská část Praha 2 rozhodla – tehdy pod vedením starosty Michala Basche – převzít v roce 1999 na svá bedra od hlavního města zničený park a chátrající nemovitosti, málokdo si uvědomoval, jak trnitá cesta povede k obnově této krásné části dvojky, kolik to bude stát lidského úsilí, času a peněz. Budovy byly v tak špatném stavu, že už se v nich neprovozovaly ani aktivity pro děti a mládež, které se po léta odehrávaly přímo v Gröbeho vile. V části Gröbeho vily ještě působila taneční škola, ovšem prostředí zrovna přívětivé nebylo. Ale pojďme popořádku.

 

Velká výzva i danajský dar

V roce 2000 dal starosta Basch vypracovat poradenské společnosti Birt Consulting posudek na přibližný odhad nákladů na revitalizaci parkových ploch a opravu objektů. Padly cifry 300 až 400 milionů korun. Tehdy k tomu starosta řekl: Počítáme s tím, že městská část do této investice bude muset přispět, zejména v položkách na park, brány a zdi.“ Záměrem bylo zachovat prostor pro veřejnost, vybudovat restauraci či umožnit činnost nějaké vzdělávací instituce a podobně. To byly úvahy ještě před startovní čarou na dlouhý běh komplexní proměny.

Po dlouhé době se podařilo ve veřejné obchodní soutěži vybrat investora a budoucího nájemce Gröbeho vily a Dolní Landhausky. Stala se jím společnost CEELI Institut, o. p. s, která přišla se záměrem využít vilu jako školicí a ubytovací zařízení s opcí dlouhodobého pronájmu. Přes různé problémy s rozmanitými zájmovými skupinami a občanskými sdruženími započaly opravné práce v roce 2003 a trvaly do roku 2007.

Než ale mohly začít jakékoliv opravy památkově chráněných objektů v Grébovce, bylo třeba provést jejich umělecko-historický průzkum. Takové podrobné průzkumy provedla u většiny staveb v parku historička umění Věra Müllerová na základě objednávky městské části. Její průzkumy pak sloužily jako podklady všem projektantům, kteří navrhovali jednotlivé rekonstrukce.

Jako první přišel na řadu Viniční altán. Bylo třeba vytvořit repliku jeho dřevěné historické konstrukce. Náročná obnova altánu v havarijním stavu trvala dvacet měsíců a Prahu 2 stála více než 20 milionů korun. Viniční altán byl slavnostně otevřen jako první obnovený objekt 24. září 2004. Tato kulturní památka je součástí památkově chráněného souboru Havlíčkových sadů. Je vystavěna ve dvou výškových úrovních na kamenné terase zasazené do svahu a obklopena vinicí. Jednotlivé objekty – spodní zděná část, dřevěná terasa s postranními pergolami a horní zastřešená dřevěná vyhlídka – se vhodně doplňují.

Původně se společnost CEELI Institut, o. p. s. zavázala i k opravě Pavilonu. Při odkrytí maleb se však našly vzácné fresky a náklady na opravu byly náhle zcela jiné, než uvažovaná investice, takže se musel hledat jiný investor. Původní stavba ze 70. let 19. století sloužila jako střelnice pro lukostřelbu a herna kuželek. Koncem 20. století se část objektu využívala jako mateřská školka a jesle. Z havarijního stavu se rekonstruovala podle projektu architekta Jiřího Javůrka, kterému se podařilo skloubit historii se současnou architekturou. Slavnostní otevření Pavilonu, jenž nyní slouží jako kavárna, a repliky původní historické kuželkové dráhy proběhlo v září 2009 při příležitosti vinobraní. Při jednom z dalších vinobraní, v září 2011, byla veřejnosti představena čerstvě zrestaurovaná Grotta, jejíž obnova se rovněž odehrávala podle projektu arch. Javůrka. Za tyto dvě rekonstrukce získala městská část významná ocenění.

 Opraveno bylo i historické oploceníHavlíčkových sadůse šesti vstupními branami včetně dostavby nové části plotu a domku pro ostrahu. Tyto práce započaly v roce 2003 a dokončeny byly v závěru roku 2004. Předlohou pro opravy a dostavbu byly historické podklady a fotografie.

Náročnou revitalizací prošel vinohrad, jehož historie píše sedmé století. Velký podíl na současné podobě vinice má podnikatel Gröbe, jenž využil zeminu z výkopových prací při budování Vinohradského železničního tunelu mezi Hlavním a Smíchovským nádražím a změnil krajinné dispozice území bývalých usedlostí Dolní a Horní Landhauska, jež si vybral pro bydlení. Místo Horní Landhausky dnes stojí dvoupatrová Gröbeho vila, nově vzniklá Horní Landhauska je hned za zdí lemující Rybalkovu ulici. Budova je podsklepená a je – tak jako v minulosti – využívána jako vinný sklep.

Sama vinice po vzniku svahu dostala jinou tvář než původní vinohrad z doby Karla IV. V době, kdy městská část Grébovku převzala, byl vinohrad zpustošený. Oplocení bylo v dezolátním stavu, kdo chtěl, mohl se toulat vinohradem. Po zásahu radnice Prahy 2 byl vinohrad v příkrém svahu na ploše 1,6 hektaru zcela obnoven a znovu rodí kvalitní vína. Největší podíl na tom má dnes již nežijící vinař Antonín Tureček († 2011), který zde od roku 1992 postupně vysázel dvanáct tisíc keřů. Na celé ploše vinice se uplatňuje tzv. svislý kordon (vertiko), vedení révy připomínající historické pěstování „na hlavu“. Vinice, na které se pěstuje osm odrůd, vyžaduje péči hospodáře celoročně a intenzivně. Provádí se ručně s láskou a péčí. V odkazu vinohradníka Turečka pokračuje jeho dcera Iveta Bulánková s manželem Pavlem. Provozují vinný sklípek s vchodem z Rybalkovy ulice.

Vinice rodí od roku 1996. V současnosti se každoročně sklidí 10 až 15 tisíc kilogramů hroznů (v závislosti na počasí), ze kterých se získá přibližně 10 tisíc litrů vína. Víno z Grébovky má certifikát Komise znalců.

 

Grébovka je unikátním místem pro architekty i botaniky

V Havlíčkových sadech nenajdete mnoho objektů, zato má každý solitér košatou historii a hlídá si dominanci ve své lokalitě. Oko architekta jásá, stejně jako jásá i oko dendrologa. Park, který vznikl na konci 19. století, je totiž dendrologicky cenný. Jako by to byla samostatná botanická zahrada.

V Grébovce je na 120 druhů dřevin. Některé mají původ ve vzdálených exotických zemích. Kdo by zde čekal ořešák drobnoplodý, žlutokvětou katalpu či svitel latnatý nebo javor stříbrný? Park je konečně pečlivě udržovaný. Najdeme v něm šest druhů javoru, pět druhů lip, čtyři druhy borovice a dubu, tři druhy dřišťálu, dva druhy smrku, šeříku, moruše, a také jedlovec kanadský. Roste zde i ginkgo, břestovec západní a dřezovec trojtrnný.

Odborníci popsali 254 druhů motýlů, kteří poletují Grébovkou. V zeleni žije na 25 druhů ptáků, téměř polovina z nich zde hnízdí. Mezi ptáky, kteří zde žijí, lze zahlédnout strakapouda velkého, šoupálka dlouhoprstého, červenku, brhlíka a také samozřejmě městské straky a sojky. V zimě je tu vidět kromě havranů i sýkora babka, žluna zelená, stehlík, ale i krahujec. Na jaře se objeví holub hřivnáč, dlask, pěnice černohlavá nebo zvonek a konopka. V trávě nebo na stromě lze zahlédnout veverku.
Grébovka je součástí Městské památkové zóny Vinohrady-Žižkov-Vršovice, která byla zřízena vyhláškou hl. m. Prahy v roce 1993.

 

Grotta získala zpět dávno zapomenutý půvab

Umělá jeskyně a romantická vyhlídka nad jezírkem v západní části Grébovky měly původně sloužit jako místo k odpočinku a rozjímání. Moritz Gröbe byl okouzlen italskou novorenesanční architekturou, a protože netrpěl finanční nouzí, mohl si umělou jeskyni dopřát. Grotta byla v projektu architektů Antonína Barvitia a Josefa Vorlíčka pojata jako část architektonického členění zahrady. Je v podstatě přistavěna k čedičové skále. Má vnitřní systém podzemních chodeb, kde se skrývají důmyslné odvětrávací a odvodňovací šachty. Tam paradoxně restaurátorské práce musely začít, protože odvodňovací kanál byl plný odpadu, který po sobě nechali vandalové, a podzemí bylo zatopeno. Záchranné práce tedy započali potápěči.

Ocenění zaslouží citlivý přístup architektů z ateliéru SGL Projekt, kteří k rekonstrukci přistoupili s vysokou odpovědností. Balustrády, vnitřní niky a malby prošly rukama a štětci zručných restaurátorů. Jednotlivá místa vyžadovala různé technologické postupy. Dnes jsou meditační koutky, sálky, odpočívadla, večeřadla a jednotlivé jeskyňky přístupné pouze ze spodní části Grotty.

Ke Grottě neodmyslitelně patří romantické zákoutí s vyhlídkou a jezírkem v západní části Havlíčkových sadů, které je nejlépe dostupné vchodem na rozhraní ulic U Havlíčkových sadů a Koperníkova. Cesty kolem jezírka byly obnoveny – asfaltové záplaty, které neumožňovaly vsakování dešťové vody, byly pracně odstraněny a chodníky byly zpevněny štípaným sliveneckým mramorem zhutněným do štěrkového podloží.

Složitá byla rekonstrukce zahradního jezírka. Svahový vodopád, který dodává místu mystický nádech, byl kámen po kameni rozebrán a po opravě dna jezírka byly kameny vráceny na původní místo. Vodopád, splývající po kamenech do jezírka s uzavřeným okruhem, využívá recirkulaci vody a v případě většího poklesu hladiny vlivem odparu se hladina automaticky doplní. O kvalitu a čištění vody se „starají“ rostliny. Protože zůstala zachována zeleň (vykáceny byly pouze nálety), je jezírko dostatečně zastíněné a odpar vody je nižší, než s jakým počítal projekt.

Nově vznikl vedle vyhlídky nad jezírkem oddechový koutek pro seniory. Je vybaven nejen lavičkami, ale i venkovními prvky, které slouží k protažení těla.

Umělá jeskyně Grotta s přilehlým jezírkem a vyhlídkou je po rekonstrukci ozdobou západní části Grébovky. Obnova tohoto zákoutí stála mimořádné úsilí i peníze. Grotta zvítězila v krajském kole soutěže o Cenu Programu regenerace Městských památkových rezervací a Městských památkových zón za rok 2011. V soutěži Park a zahrada roku 2012 získala městská část Praha 2 za Grottu Cenu děkana Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Soutěž pořádal Svaz zakládání a údržby zeleně.

Grotta byla slavnostně otevřena při Vinobraní na Grébovce v roce 2011.

 

Viniční altán

Také altán navrhl Antonín Barvitius, tentokrát s Josefem Schulzem. S Gröbeho vilou je propojen brankou a jednoduchým schodištěm. Pravděpodobně sloužil k odpočinku a jako zázemí pro vinohradníky, sklad nářadí a vinný sklípek.

Rekonstrukce v letech 2002–2004 znamenala vytvoření repliky dřevěné historické konstrukce altánu i s dekorativními prvky, obnovu břidlicové střechy, rekonstrukci zděných částí a také schodiště na vyhlídku. Samotný altán je zasazen ve dvou výškových úrovních do zpevněné terasy nad vinicí. Nově byl rozšířen o přístavbu viničního sklípku zabudovaného do svahu. Tím se dá Viniční altán využít na celoroční provoz kavárny a vinárny, pro různé kulturní akce jako výstavy, ale je možné v něm také pořádat rauty, svatby, i samotný svatební obřad. Přístavba je plně podřízena charakteru historického altánu. Rukopis současnosti nese pouze vnitřní zařízení a uspořádání.

Viniční altán je dnes chráněná kulturní památka. Tato výletní restaurace nabízí jedinečný pohled na panorama „neokoukaných“ pražských částí či dominant – od východu počínaje Bohdalcem, Spořilovem, na jihu Nuslemi a Pankrácí, na západě konče Kongresovým centrem Praha.



Gröbeho vila a Dolní Landhauska

O Gröbeho vile byly popsány stohy papíru. Jistě je to nejvýznamnější stavba Havlíčkových sadů. Budova stojí na upraveném pozemku, jenž měl před vlastnictvím Gröbeho podstatně jiný tvar a geologickou skladbu. Realizace plánu vystavět zde soubor objektů a park v neorenesančním stylu započala odstraněním Horní Landhausky, jedné z původních usedlostí na tomto území lemovaném Botičem, které Gröbe koupil. Náhrada za ni se postavila jako podsklepené vinařské pracoviště u vchodu, který je dnes z Rybalkovy ulice. Gröbe využil stavby železničního tunelu, na které se podílela firma Lanna a Schebek, již spoluvlastnil, a vytěženou zeminu použil na úpravu údolí. Vznikla tak nová dispozice pro vilu, vinohrad a Viniční altán, ale také pro Grottu, jezírka a Pavilon.

Moritz Gröbe oslovil významné architekty tehdejší doby – Antonína Barvitia, Josefa Schulze, a vzniklo dílo, které přežilo i nálet spojeneckých letadel v únoru 1945. Další osud Havlíčkových sadů po II. světové válce nebyl bohužel poznamenán koordinovanou údržbou parkových ploch a budov, vila se dokonce dočkala v padesátých letech minulého století „ocejchování“ symboly komunismu srpem a kladivem.

V roce 1964 začaly být sady památkově chráněny, ale to se dělo zejména na papíře. Především Grotta nedokázala odolávat útoku dětí, které z ní měly prolézačku, a různých vandalů a dostala se do dezolátního stavu. V devadesátých letech vyvstal problém, jak revitalizaci parku a záchranu budov a objektů řešit. A příliš variant k dispozici nebylo.

Nákladná rekonstrukce budov vyžadovala solventního a spolehlivého investora, kterého se podařilo nalézt. I když byl původně zamýšlen větší podíl účasti vítězného investora CEELI Institut (Central and East European Law Initiative) na opravách objektů, nakonec investice směřovaly pouze na vilu a Dolní Landhausku a parkové plochy.

Gröbeho vila, tato neorenesanční třípodlažní rezidence v pomyslném středu Havlíčkových sadů, je v současné době v pronájmu investora, který do její opravy investoval kolem 200 milionů korun. Budova slouží jako školicí středisko pro právníky, veřejnosti je přístupná příležitostně na koncerty a výstavy a také při vinobraní, kdy slouží jako zázemí pro pořadatele a konají se v ní komentované prohlídky. Rekonstrukce vily probíhala od roku 2004 do roku 2007. Společnost CEELI Institut se zavázala opravit i Dolní Landhausku. Tato dvoupatrová budova pochází ze 17. století. Tehdy sloužila nemocným jezuitům. Poté, co objekt koupil Moritz Gröbe, dal budovu přestavět do novorenesančního stylu. Současný opravený stav tedy odpovídá podobě budovy na konci 19. století. Dolní Landhauska není přístupná veřejnosti.

 

Vinohrad Grébovka

Vinice v Havlíčkových sadech má staletou historii. Její podoba v terénním zlomu pod Gröbeho vilou je však mladší – z konce devatenáctého století. Mezi dvěma světovými válkami se vinice jmenovala Primátorská a tehdy se zde pěstovaly modré odrůdy Frankovka, Burgundské, Svatovavřinecké, Portugal, z bílých vín Ryzlink, Tramín a Sylván. Po bombovém útoku v únoru 1945 byl vinohrad poničen a až do roku 1992 byl k dispozici takřka komukoliv. Rázně se vše změnilo, když dostala vinici do péče MČ Praha 2. Najala na její obrodu Antonína Turečka, vinařského mistra z trojských vinic, a ten ji proměnil v zahradu hojnosti.

Také vinice je zapsána na seznamu chráněných kulturních památek, proto se i pěstování révy „podřizuje“ historii. Keře vinné révy jsou vysázeny po celém svahu do sponu 80x100 cm. Kromě tradičních odrůd jako Rulandské modré, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau a Modrý Portugal, jimž se tradičně dobře na vinici daří, se zde dnes pěstují i novodobé odrůdy jako Hibernal, Dornfelder a Neronet.

Původně se víno po sklizni zpracovávalo mimo Grébovku. Zásadním krokem bylo vybudování výrobního sklepa ve východní části vinohradu v roce 2009. Od té doby jde o nezaměnitelné vinohradské víno. Hned první víno bylo oceněno – byl jím Modrý Portugal 2009, který na oblastní výstavě v Mělníku dostal Zlatou medaili. Zatím posledním oceněním úrody z Grébovky jsou tři medaile z Národní soutěže vín (vinařská oblast Čechy), kterou v Suchdole uspořádala v r. 2013 Česká zemědělská univerzita – zlatou dostal Hibernal 2012, po jedné stříbrné pak Rulandské modré a Neronet.

Současní vinohradníci, Iveta a Pavel Bulánkovi, vinohrad spravují, víno vyrábějí a provozují sklípek. Dnešní vinohrad s dvanácti tisíci keři také zásobuje burčákem Vinobraní na Grébovce. Vinný sklípek je otevřen v pátek a v sobotu od 14:00 do 21:00.

 

Jaká vína se pěstují na vinici v Grébovce

Vinařská oblast Čechy. Vinice Královské Vinohrady – Gröbovka.

 Müller Thurgau

Jakostní víno suché. Víno zlatozelené barvy a jemné muškátové vůně a chuti. Nižší obsah kyselin a alkoholu. Lehké, vyvážené víno. Vhodné k předkrmům, jemným úpravám ryb, bílým měkkým sýrům.

 Hibernal

Bílá interspecifická moštová odrůda vzniklá mezidruhovým křížením odrůd Seibel 7053 a Ryzlink rýnský. Víno je charakteru Ryzlinku rýnského, má jemné sauvignonové tóny. Charakterové chuťové vlastnosti – zralá broskev, kořenité tóny s jemnou perličkou, bohatá květinová vůně s jemnou kyselinkou. Vhodné k rybám s výraznější úpravou, vydatným jídlům, drůbeži, telecímu, k masům s bílými omáčkami, k jemným sýrům a salátům.

 Rulandské šedé

Víno zlatavé barvy, plné harmonické chuti. Aroma banánů a ananasu. Vhodné ke speciálním úpravám ryb, vepřového masa, drůbeže a také k měkkým sýrům.

 Dornfelder

Jakostní víno suché. Tmavě červené víno s výrazným ovocitým aroma, extraktivní až tělnaté chuti s doznívajícím vjemem po kyselinách.

 Rulandské modré

Víno světlejší červené barvy, která stářím přechází až do cihlově červené, plné chuti se stopami ostružin. Větší obsah kyselin.

 Modrý Portugal

Je to víno jemné, lahodné až květinové chuti bez výraznějšího obsahu kyselin a trpkého taninu. Je měkké jako samet, se sytě červeným až granátovým zbarvením s měkkou tříslovinou a nádechem peckovitého ovoce.

 Neronet

Toto víno má nízký obsah kyselin, a proto je harmonické, neutrální chuti a vůně, výrazně barevné s výraznější strukturou tříslovin. Ve vůni ukrývá černý rybíz, višňový kompot, ostružiny a další plody.

 Ryzlink rýnský

Víno světle zelenožluté až zlatavé barvy s vůní po ovocných plodech, typická je vůně po lipovém květu, nebo muškátu, broskvi či kdouli. Měkčí vína voní po meruňce či ananasu, ale i po medu, marcipánu, mandlích. Chuť zvýrazňuje kyselinka.

 

Pavilon

Historický Pavilon, stojící v horní části parku v nízké územní nice vedle vily, byl podobně jako jiné stavby v Havlíčkových sadech postaven v 70. letech 19. století. Objekt ve tvaru písmene „U“ sloužil původně k relaxaci a sportovnímu vyžití. Hrály se v něm kuželky, šachy, kulečník a jedna část sloužila jako střelnice pro lukostřelbu. Interiéry zdobily fresky zobrazující hlavní motto nadepsané ve vstupní partii: „Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, ten zůstává bláznem celý život.“ Měl pouze sezonní využití.

Když se Pavilon dostal do majetku obce, hledalo se pro něj využití. Byly v něm jesle, sloužil jako skladiště. Stav objektu před rekonstrukcí byl velmi špatný, proto záchranné práce začaly demolicí stavebně nesourodých přístavků se snahou vrátit Pavilonu původní podobu a ráz.

Podstatnou roli na obnově sehrály restaurátorské práce. Kuželník byl podle dochované či spíše dostupné dokumentace obnoven a ke dvěma historickým křídlům byla přistavěna nová část se sociálním zařízením a zázemím pro provoz kavárny. Bylo restaurováno původní hrázděné zdivo, obnoveny byly vnitřní i vnější povrchy stavby včetně střechy, podlah, obkladů stěn, nástěnných maleb a lunet umístěných nad jednotlivými vstupy.

Součástí revitalizačních prací byla i obnova opěrné zdi u Gröbeho vily včetně ploch na jižní straně, které Pavilon od vily oddělují. Právě proto je Pavilon spojujícím prvkem a architektonickým doplňkem Gröbeho vily. Byly opraveny mlatové cesty a vysazeny nové stromy.

Přes dva roky trvající rekonstrukce vyvrcholila impozantním dílem, které bylo oceněno v dubnu 2010 první cenou za citlivou obnovu v regionálním kole soutěže O nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových zón za rok 2009. Soutěž O cenu Programu regenerace Městských památkových rezervací a Městských památkových zón pořádá každoročně Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska ve spolupráci s ministerstvy kultury a pro místní rozvoj. Pavilon byl oceněntaké na Mezinárodním festivalu architektury (World Architecture Festival 2011) v Barceloně. V kategorii „New and Old“, hodnotící kreativní přestavby, konverze a restaurování objektů, se umístil mezi sedmnácti nejlepšími projekty.

Slavnostní otevření Pavilonu a repliky původní historické kuželkové dráhy proběhlo v září 2009 při příležitosti vinobraní.

 

Obnova oplocení a revitalizace parku

V rámci dlouhodobé revitalizace Havlíčkových sadů bylo nezbytné obnovit historické oplocení, v některých místech vybudovat nové, opravit zdi. Bylo nutné odstranit stromy, které vyrostly v těsné blízkosti oplocení, i ty, které vyrůstaly přímo ze zdi.

 Kácení stromů v Havlíčkových sadech, které jsou kulturní památkou, muselo projít schvalovacím procesem tak, aby bylo v souladu s právními předpisy a mělo co nejmenší dopad na životní prostředí. Odstraněny byly stromy a dřeviny rostoucí z koruny a z paty zdi v severozápadním a jihozápadním ohraničení Grébovky.

Obnova oplocení byla nutná i z důvodu možnosti ochrany parku a jeho uzamčení v noci. Památkově chráněný areál byl pod stálým tlakem vandalů, bezdomovců a narkomanů. Skrytá zákoutí se takřka sama nabízejí. Investice do revitalizace Havlíčkových sadů vyžaduje ochranu. I proto byl v rámci kompletní rekonstrukce oplocení obnoven strážní dům u hlavní brány a malý zděný domek bývalé trafiky s mansardovou střechou.

Práce na obnově parku Havlíčkovy sady probíhala ve čtyřech etapách. Vítězný návrh respektoval jeho kompozici a zároveň nabízel nové prvky, vstřícné k návštěvníkům. Revitalizace v jižní (dolní) části parku od února do října 2012 znamenala zrekonstruovanou zeď u Dolní Landhausky, dětské hřiště U štiky, vybudování skladových prostor pro mobiliář parku a WC, výstavbu hřiště na pétanque a vyhlídkovou plošinu u Botiče. Opraveny jsou i všechny cesty, které důmyslně propojují celý park. Provedená úprava dolní části parku je výrazným zhodnocením parku jako celku.

V rámci rozsáhlá revitalizace dolní části parku proběhly ale i činnosti, o kterých návštěvník nemá představu. Výsledky jsou totiž ukryty pod zemí. Bylo třeba vyřešit vysoce funkční odvodnění parku a přilehlých budov. Původní kanalizace byla často zanesena listím a odpadem z dřevin, záchytné kalové koše na vpustích se ucpaly a voda tekla, kudy chtěla. V terénu s velkými výškovými rozdíly to nebylo úplně jednoduché, řešení přinesla změna směru dešťové kanalizace.

Podobné práce probíhaly i při závěrečné etapě v horní části parku. Nové povrchy na cestách, obnovené opěrné zídky a schodiště, vybudování závlahového systému a mlžítek, dokončení kašny v údolíčku včetně technologického zařízení. Cesty lemuje 32 nových historických sloupů veřejného osvětlení. Obnovena je zeleň, restaurovány balustrády u vily…

tom/len

Další informace:

>Historie Grébovky

>Cena regenerace 2013


>Grébovka - přehled rekonstrukcí


>Grébovka - přehled ocenění

Zveřejněno: 03.06.2014 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout