Rolničky, rolničky…

Už jste někdy uvažovali o hibernaci? Tedy přesněji řečeno o zimním spánku? Domnívám se, že se takovou myšlenkou obíral už leckdo z nás, zvlášť v časných ranních hodinách, kdy je za okny černočerná tma, vítr, déšť, sníh a vůbec nepohoda. Jsou možná mezi námi tací, kterým ranní vstávání nedělá problém, ale troufám si tvrdit, že je jich naprostá menšina. Představa, že bychom si prvního prosince prostě zalezli do pelíšku (rozuměj do postele) a vykulili se 28. či 29. února (ano, přestupný rok by znamenal den spánku navíc!), není až tak docela marná. Netřeba hned myslet na ekonomické ztráty, hrubý domácí produkt a kdy upečete na Vánoce. Samosebou se rozumí, že ztráty hospodářské bychom vyvážili sníženou spotřebou a bez Vánoc bychom se museli obejít. Koneckonců i u nás působí jisté náboženské společnosti, které tyto svátky neuznávají, a pokud jsem si všimla, usmívají se celý rok. Ne jako my, věčně zachmuřená většina, která dohání deficit radosti, porozumění a lásky právě jen o Vánocích. Vyčerpání po takovém výdeji emocí je znát hned po novém roce. Stejně tak úbytek financí, a to jsem ještě nevzpomněla na hazar­déry, kteří Ježíška pořizují na dluh.

Prospíme - li Vánoce, vyhneme se: zažívacím obtížím, úrazům kostí (rybí), povinným návštěvám, zklamání z nevhodných dárků, hádkám o odstrojení vánočního stromečku a průvanu v peněžence. Jistě, i zvířátka se v průběhu zimního spánku občas probudí a něco malého smlsnou. Stačila by i nám, lidem, hrst suchých plodů či pár křížal? Asi bychom nakládali hermelín a vyráběli utopence. Vyšší vrstvy obyvatelstva by se s domácí výrobou možná nespokojily. Ve vyhlášených lahůdkářstvích by se objednávaly paštiky, kaviár, ba i šampaňské. Ale s alkoholem opatrně. Překročí - li náš spavec obvyklou mezispánkovou míru, může se stát, že zatouží nejen po jídle, ale i po teplém lidském slově a egoisticky začne budit ostatní spáče, aby mu dělali společnost. Na to pozor! Nemuselo by se to vyplatit. Zvlášť pokud by došlo k probuzení na Štědrý den či na Silvestra. Přesycení a příliš mnoho společenských styků v důsledku oslav by mohlo mít velmi nepříznivý dopad na kvalitu našeho dalšího spánku. Vřele tedy doporučujeme odstranit z dosahu kalendáře, diáře a internet. Mobilní telefon (pro staromilce budík) musí zazvonit až v kýžený čas, tedy poslední únorový den.

Nabízí se ovšem otázka fungování státu. Ale i tady je řešení přímo po ruce. Občané by mohli vždy na podzim losovat o výsadu pečovat o své spící spoluobčany. Nebo by mohli nastoupit dobrovolníci, takto milovníci ranního vstávání, zimních sportů a Vánoc. Ovšem pozor na nenechavce, kteří by se mohli vloudit do řad Strážců zimního spánku ze zavrženíhodných důvodů. Proto by možná bylo namístě, aby tito, lidově nazývaní Bdělci, doháněli spánkový dluh v létě. Zimní spáči by si tak mohli v klidu vzít zpět to, oč byli obráni...

Ale dosti úvah o zimním lenošení. Ať se bráníme, jak chceme, Vánoce už jsou opravdu tak blízko, že ve vzduchu můžeme ucítit vůni jehličí, v mrazivém větru zaslechnout hlas rolniček a ve sněhových vločkách spatřit vánoční hvězdy. A kdo z nás by o tohle chtěl přijít…

 

Eva Vlachová

Zveřejněno: 16.12.2004 – support@publix.cz
Vytisknout