Slavný cyklista J. Veselý byl také patronem Bílého kruhu bezpečí

Jak jsme již psali v minulém čísle, zemřel 10. února v Praze na následky těžké nemoci Jan Veselý, jeden z nejslavnějších sportovních vyslanců Československa, který poslední roky života prožil na Vinohradech v Polské ulici. Jako vynikajícího cyklistu Jana Veselého není třeba představovat; méně známá je však další z jeho aktivit, práce pro Bílý kruh bezpečí. Právě té je věnována dnešní vzpomínka…
V letech 1990 – 1991 se vytvořila skupina osmi lidí, nespokojených s tím, jak se v naší zemi zachází s oběťmi trestných činů. Při dlouhodobých diskusích v úzkém kruhu o založení organizace, která by jim pomáhala, jsme řešili mimo jiné otázku, koho ze známých osobností oslovit a požádat o podporu našeho úsilí. Nakonec jsme se rozhodli pro jediného člověka – Jana Veselého, zasloužilého mistra sportu. Poprvé jsem s Janem Veselým hovořil o podpoře naší iniciativy při jeho službě ve vrátnici podniku Geoindustria v Praze - Holešovicích. Přinesl jsem mu stanovy a programové cíle budoucího občanského sdružení Bílý kruh bezpečí. Až mnohem později mi prozradil, že jsme ho oslovili v době, kdy jeho jméno bylo očišťováno od nánosů minulosti. Naše starost a snaha pomoci obětem kriminality byla pro něho něčím výjimečně zajímavým a neotřelým. Neváhal ani chvilku a podpořil náš záměr.
Do okamžiku formálního založení Bílého kruhu bezpečí (4. 9. 1991), kdy se Jan Veselý stal jedním ze tří signatářů zakládající listiny Bílého kruhu bezpečí, jsme s ním opakovaně debatovali o možných formách pomoci obětem trestné činnosti. Vždy se zajímal, co vlastně naše práce přinese obyčejným lidem, kteří se dostanou do soukolí mašinérie státních institucí a nenajdou v ní lidskou pomoc ani podporu. Jan Veselý se stal naším čestným členem a patronem. Těšily ho každé, i malé a postupné krůčky, které Bílý kruh bezpečí udělal. Každé setkání s ním bylo milé, každé z nich prozářil svým širokým úsměvem. Ať už to byla gratulace k jeho životnímu jubileu, kdy jsme mu na jeho chalupě předali obrovskou encyklopedii o kolech a cyklistice, telefonáty, kdy děkoval za zasílání našeho čtvrtletního Zpravodaje (který vždy celý přečetl), zastavení se na pár slov v jeho bytě v Chorvatské a později po přestěhování v Polské ulici. Pokaždé, když jsme si připomínali jubileum vzniku naší organizace, byl u toho. Vždy si udělal čas pro důležitou věc. Byl dokonalým společníkem a okouzlujícím řečníkem.
Jan Veselý vlastně začínal s cyklistikou jako pekařský učeň, který s nůší na zádech ve všedních dnech rozvážel pečivo a v neděli jezdil na stejném kole na závody. Uvědomoval jsem si, jaký význam pro něho měly ceny za vítězství a cyklistickou dřinu. Úspěch, sláva, ale ani hluboká křivda v něm nedokázaly zastínit smysl pro fair play, pro kamarádství a přátelství, které prosazoval nejen na sportovním poli. Každý jeho příchod byl slunečný, protože on se vždy na lidi usmíval. Chybí nám velmi.
   

Vlastimil Zima, Bílý kruh bezpečí

Zveřejněno: 09.04.2003 – support@publix.cz
Vytisknout