Slovo úvodem

Vážení spoluobčané,
Dne 11. září 2001 odpoledne: zasedání Zastupitelstva městské části Praha 2 sotva začalo, když začaly docházet zprvu neuvěřitelné zprávy o tom, co se v těch hodinách událo nejprve v New Yorku a pak i na dalších místech v USA. Průběh zasedání byl vývojem událostí poznamenán, bylo přerušováno, s úžasem jsme vnímali neuvěřitelné výjevy na televizních obrazovkách. Zastupitelstvo bezodkladně přijalo k tragickým událostem usnesení vyjadřující solidaritu s postiženými a s USA, přes všechno se rozhodlo dokončit projednávání připraveného programu. Až posléze jsme si v klidu mohli plně uvědomit dosah toho, co se stalo: Došlo zřetelně k početným ztrátám lidských životů a k nesmírným materiálním škodám. Ve své podstatě však zejména šlo o zákeřný a záměrný útok proti svobodě a lidským právům, proti lidské podstatě, se snahou zasít strach a nedůvěru v bezpečnost. Zejména tam, kde jsou demokracie, svoboda, lidská práva a otevřenost ctěny. V tom smyslu šlo o útok nejen proti USA a jeho občanům, ale proti každému z demokratických států světa a jmenovitě proti každému z nás. Útok, který si žádá nesmiřitelnou, ač uvážlivou reakci na mnoha rozličných a provázaných frontách: informační, finanční, vojenské, politické, ... Vedenou státy, jejich aliancemi, ale i jejich prostými občany, na které je útok zejména zaměřen. Vedenou zcela v duchu a v souladu s tím, že „Žádný člověk není Ostrovem, zcela samotným o sobě; každý člověk je kouskem Kontinentu, částí celku; ... smrt kteréhokoliv člověka mne ponižuje, neb jsem součástí Lidstva. A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana; Tobě zvoní.“ (volný překlad z motta Hemingwayovy knihy Komu zvoní hrana - citátu J. Donne).
S tímto vědomím a tím spíše jsem v poledne 12. září velice silně vnímal atmosféru v kostele sv. Ludmily, zcela zaplněném občany, mnohými velice mladými, při mši svaté sloužené k uctění památky tisíců nevinných obětí, překvapených zákeřným a zrůdným útokem při běžné každodenní činnosti. A v odpoledních hodinách téhož dne na Novoměstské radnici jako nesmírný kontrast, ale i komplement, atmosféru a odhodlanost při slavnostním udílení vyznamenání občanům, kteří neváhali riskovat své osobní bezpečí, ba i životy proto, aby se samozřejmostí pomohli přežít svým spoluobčanům, které často ani předtím neznali!


Mgr. Michal Basch, starosta MČ Praha 2

Zveřejněno: 03.10.2001 – support@publix.cz
Vytisknout