Slovo úvodem

Vážení spoluobčané,
původní téma úvodníku na měsíc září mělo být optimisticky laděné, mělo připomenout některá významná výročí, povzbudit školáky do nadcházejícího školního roku, povzdechnout si, že čas dovolených a pr*zdnin se pomalu chýlí ke konci...
Bohužel, události posledních dnů nemohu jako zástupce MČ Praha 2 přejít a chci se s vámi podělit o několik svých poznatků a zkušeností nabytých při ničivé povodni, která částečně zasáhla i naši městskou část.
Povodeň v hlavním městě Praze napáchala jen na veřejném majetku škody za stamiliony až miliardy korun. Ano, Praha 2 dopadla v porovnání s jinými částmi Prahy dobře; máme desítky zaplavených sklepů, v jednom místě jsme si zabojovali s Vltavou, kterou jsme usměrnili hrází z pytlů s pískem a k žádnému rozsáhlému zaplavení nábřeží tedy nedošlo. Avšak i tak prožívali lidé bydlící na Novém Městě, Vyšehradě a v Nuslích kritické chvíle, kdy nebylo jasné, zda naše „náplavka" nápory vody z Vltavy udrží či co udělá jindy poklidně se vlnící potok Botič, který chvílemi působil dojmem divoké řeky. Evakuace obyvatel těchto lokalit byla dobrovolná, avšak, dle mého názoru, opodstatněná. Nikdo z odborníků či zástupců krizových štábů nemohl se stoprocentní jistotou garantovat, že se neocitne i „naše" nábřeží pod vodou, a proto nebylo možné riskovat zdraví a životy obyvatel, kteří v těchto místech mají své domovy.
Práci evakuační komise a policistů komplikoval dav senzacechtivých povodňových turistů, kteří nadšeně očekávali příchod povodňové vlny či jinou senzaci. Záběry lidí popíjejících sekt nad rozbouřenou Vltavou zvedal ze židle nejednoho z nás. Pohled na maminku, mířící k zábradlí na Rašínově nábřeží s tříletým dítětem za ruku s touhou něco prožít a hlavně být U TOHO, byl opravdu otřesný a nervy drásající. Policie má v těchto chvílích nelehkou pozici, ale naštěstí celou situaci velmi dobře zvládla; během několika hodin byla oblast kolem Vltavy uzavřena a průjezd a průchod byl povolen pouze krizovým štábům, záchranářům a sanitkám.
Nábřeží bez lidí, bez aut a tramvají a v některých místech bez elektrické energie a dodávek plynu bylo zvláštní. Stojíte na území, které je ohraničeno páskou, sledujete každý centimetr přibývající vody, vidíte zaplavující se domy na protějším břehu a připadáte si jako ve snu nebo jako divák toho nejstrašnějšího katastrofického filmu. Hlavou vám probíhají různé pocity a myšlenky. Kladete si otázku, zda se vůbec někdy Praha z této apokalypsy vzpamatuje, přemýšlíte nad tím, jestli ještě někdy uvidíte svá oblíbená místa a památky. Říkáte si, čím a jak tomu můžete zabránit nebo někomu pomoci. Návrat obyvatel Prahy k normálnímu životu bude trvat několik týdnů, možná měsíců, opravy a rekonstrukce objektů několik let, ale vzpomínky lidí, kteří prožili boj s vodním živlem na vlastní kůži, nevymizí nikdy. Pevně věřím, že i my, vaši komunální zástupci, se z těchto událostí poučíme.
Několikrát jsem s díky vzpomínala na naše předchůdce, kteří věděli, proč stěny řeky ve městě lemující její koryto mají být vysoké a pevné, a díky tomu se nevylilo nábřeží i nám. Uvědomila jsem si, že nesmíme podceňovat ani kanalizaci, která by měla být udržována tak, aby v budoucnosti nemohlo dojít k zaplavování sklepů spodní vodou. V tisku proběhla informace o tom, že např. Kampa, která se nachází na území sousední městské části, skončila pod vodou především z toho důvodu, že památkáři nepovolili protizátopové zátarasy. Po bitvě je asi každý generál, takže se předem omlouvám za trochu té kritiky. Domnívám se ale, že v některých chvílích má vítězit zdravý rozum a praktično a estetická stránka věci může být posuzována až následně, ve chvíli, kdy není nic ohroženo zkázou. Nejsem ale odborník, abych posuzovala, zda k zamítavému stanovisku nestavět protizátopové zátarasy nebyl ještě jiný důvod, než tento.
Vážení občané, dovolte mi jménem celého vedení radnice Prahy 2 poděkovat všem, kteří s námi s maximálním nasazením spolupracovali, všem, kteří nám nabízeli a stále nabízejí pomoc. Poděkovat chci především Policii ČR, Městské policii, hasičům, záchranářům, lékařům, zaměstnancům Úřadu MČ Praha 2 a v neposlední řadě všem dobrovolníkům, občanům a firmám, kteří promptně přišli a pomáhali humanitární pomocí nebo fyzickou prací. Samozřejmě chci také poděkovat všem občanům, kteří žijí nebo pracují v Praze 2, za jejich trpělivost a toleranci při obnovování běžného provozu a života v naší městské části.

Jana Černochová, zástupkyně starosty (ODS)

Zveřejněno: 04.09.2002 – support@publix.cz
Vytisknout