Smutný pohled na život Karla Pecky

Jako vzdálená vzpomínka na jeden těžký život působí hodinový dokument Zaniklý svět Karla Pecky režiséra Pavla Štingla. Odvysílá jej 28. března ČT2.
V kině Mat měl film premiéru minulý měsíc. Přítomni byli všichni jeho hlavní aktéři a v příjemné atmosféře se vzpomínalo na největšího českého spisovatele „muklovské literatury“.
Sám Pecka ve filmu říká: „…můj život možná nebyl hezký, ale rozhodně v něm nechyběla poezie…“. Ve stejném duchu byl natočen i film. Dokumentární pasáže jsou střídány recitacemi Jiřího Sommera a Jana Kačera z Peckových knih „Veliký slunovrat“ a „Na co umírají muži“, které doplňují výpovědi postav dokumentu. Odpovídající délka filmu - 58 minut vás příliš neunaví, ale rozhodně ani neošidí. Vtáhne vás do padesátých let, kdy byl osmnáctiletý Karel Pecka zatčen estébé a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu k jedenácti letům vězení v těžkém komunistickém žaláři.
Ve filmu jsou velice sugestivně líčena krutá muka, které on i ostatní „vězni svědomí“ museli podstoupit v uranových dolech a komunistických lágrech. Stejně výstižně je vykresleno i jeho propuštění o deset let později a svatba s tanečnicí a baletkou Jiřinou Kottovou. Sugestivní vyprávění zasahuje až do jeho částečné rehabilitace a tvůrčího vzepětí koncem šedesátých let.
Pouze léta normalizační a postnormalizační (v roce 1981 odešel do invalidního důchodu) jsou zastoupena velice málo, jen dvěma větami. A jeho aktivita po roce 89 už není ve filmu zmíněna vůbec. Výtku si film zaslouží i za mnohdy zdlouhavé pasáže recitací z Peckových knih a poněkud bizardně působící makrodetaily vypovídajících tváří. Příliš dobře nepůsobí ani některé hrané scény, které ve snaze navodit pocit autenticity, vyvolávají spíše rozpaky. Jinak z toho ovšem režisér Štingl vyšel se ctí. Zaniklý svět Karla Pecky je poslední službou a možná jedinou, která byla tomuto velkému spisovateli poskytnuta.
Karel Pecka nikdy nechtěl být žádným mučedníkem ani světcem a svůj úděl nesl velmi statečně. Přijal ho jako službu tomuto národu. Stal se nedobrovolným zapisovatelem pohnutých padesátých let a bez jeho knižních záznamů by tato etapa nabízela mnoho otazníků.

oldřich janeba

Zveřejněno: 04.05.2000 – support@publix.cz
Vytisknout