Sochař Olbram Zoubek má svůj ateliér v Salmovské ulici


Téměř 13 let po „sametové revoluci“ má Praha konečně pomník obětem komunismu. Od 22. května stojí na úpatí Petřína, za křižovatkou ulic Vítězné a Újezd. Tvoří ho zužující se schodiště a zástup postav přecházejících v torza. Úbytek těl symbolizuje nejen fyzické a psychické utrpení, ale i morální poničení celé společnosti. Inspirací bylo sochaři slovo „mukl“ – muž určený k likvidaci.
O potřebě pomník postavit – jako satisfakci i memento – nebylo pochyb. Jaký a kde, to byly otázky, na kterých celá věc léta vázla. I ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto postavit pomník na úpatí Petřína, se objevily potíže. Magistrátní odbor památkové péče trval na komornějším pojetí. Nakonec byla prosazena původní verze vítězného návrhu sochaře Olbrama Zoubka a architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela.
Autor sochařské části pomníku, Olbram Zoubek, tvoří již bezmála čtyřicet let v ateliéru v Salmovské ulici v Praze 2. Tady vznikla většina z jeho nezaměnitelných prací.
Na počátku jeho uměleckého vývoje stál Josef Wagner, v jehož ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval. Zde také získal restaurátorskou průpravu se specializací na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Z jeho restaurátorských prací jmenujme například rekonstrukci zámku v Litomyšli.
Ovlivněn osobností svého učitele, věnoval se zpočátku práci s kamenem, během svého dalšího vývoje však zcela změnil materiál i způsob práce. Modelování a odlévání z kovů nebo betonu, to je typické pro většinu sochařových prací. Důsledně figurální dílo charakterizuje přiznaná struktura modelování, střídmost gest, strohost linií a v posledním období i barva jako akcent.
Sám považuje za jedno nejvýznamnějších ovlivnění návštěvu Řecka a setkání s „řeckým zázrakem“ a s dalšími kulturami středomořských civilizací. Tematicky často čerpá z řecké mytologie a ze Starého zákona.
Už jednou mu osud naznačil, že je tou správnou osobou pro realizaci pomníku obětem komunismu: když v roce 1959 vystavoval se skupinou Trasa v galerii Fronta. Tehdy byla z podnětu soudruhů Ekarta a Budského odstraněna plastika Zastřelený. Ta prý měla „…jasný protistranický úmysl, protože se nejmenuje Oběť fašismu a dává tak možnost výkladu, že jde o oběť komunistického režimu, což je pomluva strany a lidově demokratického zřízení“. Osobní postoje přivedly Olbrama Zoubka v sedmdesátých letech do řad disentu. Tato zkušenost se jistě odrazila i v realizaci pomníku obětem komunismu.

Text: Irena Tyslová

Zveřejněno: 19.08.2002 – support@publix.cz
Vytisknout