Spisovatel Jaroslav Hašek prožil kus života v Praze 2

Část své nejslavnější knihy, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, napsal Jaroslav Hašek v době, kdy bydlel u Franty Sauera na Žižkově, v Husově ulici v domě U zlatého anděla. Obecně se má za to, že právě v Praze 3 pobýval Hašek nejčastěji a nejraději. Pravda je ovšem taková, že velká část Haškova života je spojena s Prahou 2.
Už necelý rok po narození malého Jaroslava se Haškovi přestěhovali do Ječné ulice a za další rok na Karlovo náměstí, pak do Sokolské a Lípové. Po smrti otce v roce 1897 do dnešní Lublaňské a dále do Milešovské, Záhřebské, Šumavské a Velehradské.
Své první humoresky a fejetony psal do Národních listů už v době, kdy studoval na Obchodní akademii v Resslově ulici. Také hostinec U Kalicha, kterému právě Švejkovy knižní návštěvy přinesly obrovskou popularitu, leží v ulici Na Bojišti, v Praze 2. O ostatních pohostinských zařízeních v této lokalitě platí to, co o lokálech v celé Praze. Totiž, že by se mnohem snáze jmenovaly ty, které Hašek svou návštěvou nepoctil, než naopak.
Jeden, dnes už bohužel neexistující hostinec, měl ale přesto zvláštní postavení. Hostinec U Zvěřinů na Korunní třídě, kterému se také někdy říkalo V Kravíně, podle dřívějšího zájezdního hostince stávajícího v těch místech. Zde se konaly v roce 1911 pravidelné předvolební agitace Strany mírného pokroku v mezích zákona. Jejím zakládajícím členem a také kandidátem do Říšské rady byl právě Jaroslav Hašek. Mnozí jeho přátelé a vrstevníci vzpomínali na jeho kandidátské projevy, ve kterých pranýřoval pro něj a voliče strany naprosto zásadní nešvary a navrhoval jejich řešení. Například obyčej platit domovníkovi za otevření domu po desáté večer navrhoval řešit zestátněním domovníků. Aktuální mu připadal také problém poplatků na veřejných záchodcích. Publikum považovalo za velmi zasvěcenou také vtipnou řeč namířenou proti alkoholismu.
Do Říšské rady tehdy za Vinohradský okres sice zvolen nebyl a Zvěřinův lokál se přestěhoval do Sokolské ulice, ale toto slavné období zůstalo zaznamenáno v několika knihách a dobře demonstruje úzký a veskrze přátelský vztah autora nejlepší české prózy 20. století a Prahy 2.   

Irena Tyslová

Zveřejněno: 07.02.2003 – support@publix.cz
Vytisknout