Starosta odpovídá na další dopisy občanů k privatizaci domů


Ke svému příspěvku Několik poznámek k připravované privatizaci domů, uveřejněnému v dubnovém čísle Novin Prahy 2, jsem obdržel několik reakcí. První část dotazů jsem zodpověděl v minulém čísle.
Paní Marková připomíná sociální byty: pojem nepovažuji za výstižný – rozumím bytu se sociálním (tj. z nějakého důvodu sníženým) nájemným; nevím, jak rozlišit byt sociální a nesociální. K sociálně slabším občanům počítáte mj. lidi starší – ať bydlí v domech soukromých či obecních – jejich motivace kupř. vyměnit větší byt za menší je podvázána v současné době nebezpečím nutnosti platit v menším bytě vyšší neregulované nájemné. Pokud žijí v Praze 2 v obecním domě, mohou svůj větší byt nabídnout k výměně za jiný obecní (menší), aniž by ztratili výhody regulovaného nájemného. Pokud MČ nyní zprivatizuje cca 50 domů, stále jich bude zbývat v její správě cca 250, ve kterých jsou větší i menší byty – sociální nájemné může být v budoucnu aplikováno v mnohém z nich. Je zde i možnost rozšířit počet domů s pečovatelskou službou, neviděl bych však jako šťastné umístění více sociálně slabých občanů do jednoho běžného domu – vytvořili bychom tím malé „ghetto“. Komu bude sloužit „rezidenční“ čtvrť Vinohrady: Nejenom na Vinohradech, ale po celé MČ i po celé Praze budou domy s nájemným vyšším a nižším (dle umístění domu, jeho technického stavu aj.). Nezbude, než aby se v rámci postupné deregulace každý rozhodl dle svých možností a přání. Tak to chodí v celé západní Evropě i jinde ve světě. Odmítám však Vaši tezi, že všichni, kteří si budou moci dovolit nájemné vyšší, jsou cizinci a mafiáni. Deregulace: Říkáte, že žádná rozumná vláda (já dodávám dostatečně populistická) k deregulaci nájemného nepřistoupí. Bude k ní ale dříve či později muset přistoupit vláda a parlament, kteří si budou počínat jako řádní hospodáři. Odkazuji na svou odpověď anonymovi z Podskalské ulice v minulém čísle. Můj názor je, že deregulace musí být postupná, až po určitou přiměřeně stanovenou mez – musí sledovat jak vývoj příjmů obyvatelstva, tak ale též vývoj cen služeb, stavebního materiálu, aj. Volné byty: Městské části již byty „nepřidělují“. Tyto jsou buď smluvně pronajaty za regulované nájemné žadatelům oprávněným dle pravidel MČ, nebo za smluvní nájemné formou veřejně vypsané soutěže. V prvním případě obyvatelům Prahy 2, ve druhém případě bez tohoto omezení, stejně jako ve většině pražských městských částí. Vystěhování: Uvádíte, že z Prahy 2 bylo přinuceno se odstěhovat „kolik lidí“ a že o tom zastupitelé nevědí. Kolik lidí se v kterém čtvrtletí odstěhovalo, víme, uvádí to přesně čtvrtletní výkazy Českého úřadu statistického. Sleduji ten trend a vnímám ho – po analýze důvodů jsem přesvědčen, že je to přirozený trend evropských velkých měst, zejména jejich center. Nesouhlasím vůbec s termínem „přinuceno“ – někteří se odstěhovali právě proto, že vnímají svoji ekonomickou situaci a hrozbu vyššího nájemného a měli tu možnost (vyměnit byt za menší nebo do méně nákladné lokality, přestěhovat se na celoročně obyvatelnou venkovskou chalupu, apod.), jiní, movitější, se stěhují do bytů v nové výstavbě či do vlastního domu na okraji města. V každém případě šlo a jde o vlastní rozhodnutí, o „přinucení“ může jít pouze na základě vlastní ekonomické rozvahy, nebo někdy pod tlakem vlastníka (u soukromých domů) v souladu s dikcí občanského zákoníku. Rozhodně mi to nepřipomíná (cituji) „praktiky minulého režimu, kdy byli vystěhováni bohatí“. Tam šlo o státními orgány nařízené stěhování.
Pan Ing. Zelený se ptá na můj názor na to, kdo si bude moci dovolit po deregulaci nájemného bydlení v rezidenční čtvrti MČ Praha 2: Mám za to, že to budou ti, kteří budou moci platit nájem na úrovni, umožňující vlastníkům (soukromým i obecním) zajistit provoz a údržbu jejich domů. Dotace není odkud brát. I já sám se budu muset rozhodnout pro byt a dům odpovídající mé kapse budoucího důchodce. K nucenému stěhování za minulého režimu: Připomíná ho kromě mne i autorka jiného příspěvku, paní Marková (viz výše). Jsem o pouhé čtyři roky starší než Ing. Zelený, nicméně si narozdíl od něj pamatuji případy z počátku padesátých let, kdy v jedné z politických kampaní byli po celé ČSR vystěhováváni bývalí politicky nepohodlní podnikatelé, živnostníci, ba i ti, kteří již byli důchodci. Do menších příbytků, často na venkov, kupř. i do rekreačních chat (i neobyvatelných celoročně) zabavených emigrantům, mnohdy do ještě soukromých domů bez souhlasu jejich vlastníků či do administrativně rozdělovaných bytů (často bez stavebního projednání a povolení).
Paní Hellerová se ptá, proč bude městská část požadovat zaplacení kupní ceny při privatizaci domu do dvou let. Nejednoduší by bylo odpovědět: Protože tak rozhodlo zastupitelstvo při schvalování podmínek privatizace. Pravdou je, že při přípravě podmínek byla vzata v úvahu skutečnost, že existují dnes instituce na finančním trhu, které za rozumných podmínek mohou vyjít vstříc s úvěrem či půjčkou a které tyto služby nabízejí kupujícím v jiných městských částech, mj. i v Praze 1. Pisatelka přitom správně vnímá, že domy budou privatizovány za cenu administrativní, která je většinou nižší než tzv. cena obvyklá, tu však nesprávně ztotožňuje s cenou tržní.

Mgr. Michal Basch, starosta (ODS)

Zveřejněno: 04.08.2004 – support@publix.cz
Vytisknout