Svoboda nebo strach?

Naše dnešní představy o tom, kdo je bohatý nebo chudý, jsou v mnohém ohledu trochu jiné, než tomu bylo ve středověku. Dnes je často považován za bohatého ten, kdo má vlastní dům nebo často cestuje (třeba do exotických krajin) nebo si nechá vozit potraviny z ekologické farmy. Ve středověku by se tomu kdekdo vysmál: domeček u lesa měla i nejchudší žebračka, poutníci chodili do Santiaga de Compostela ve Španělsku každým rokem z celé Evropy, mnoho jich došlo i do Svaté země (dnešní Izrael) a do Mariazell v Rakousku – tam došla snad každá hospodyňka z jižních Čech několikrát za život, na cestu si bral zeleninu z vlastní zahrádky a chleba se pekl doma na každém statku. A přesto tito lidé nebyli vždy považováni za bohaté. Naopak tehdejší chudí byli měřeni podle jiných měřítek. Chudý byl ten, kdo se neuměl nebo nemohl rozhodovat, chudý a zcela odkázaný na druhé byl ten, kdo neznal cestu, kdo se neuměl dorozumět (ten byl jako němý – odtud výraz Němec), chudý byl ten, kdo nevlastnil ani sám sebe – řečeno dnešními slovy – neměl čas na děti, manželku ani na sebe, ani jednou týdně se nezastavil (aby zašel do kostela), chudý byl ten, kdo žil jako otrok strachu. V tomto pohledu by byl považován za chuďase skoro každý z nás. A nejen to: kdyby jim tenkrát někdo srozumitelnými slovy vyprávěl o našich starostech, příběh o Ali Babovi a 40 loupežnících by byl slabým odvarem! Jen si přiznejme, jaké myšlenky se nám honí hlavou, když uvažujeme o radioaktivním nebezpečí, jestli se BSE týká i nás, je-li AIDS skutečný problém, jsou-li i ve třídě našich dětí drogy, jestli zkrachuje banka, kde mám účet atd. V rozdělování mezi svobodné a otroky, by se mnohý z nás octl na straně otroků. Jsme otroci strachu, dokonce takového, proti kterému jsme téměř bezmocní. Ve srovnání s tím jsou obavy středověkého sedláka lehce překonatelné. Naše obavy z mezinárodního organizovaného zločinu jsou opodstatněné, protože se týkají našeho života, naše obavy z ničení životního prostředí jsou opodstatněné, protože ničí také náš životní prostor, naše obavy z blouznivých a teroristických vůdců jsou opodstatněné, protože jsme jich jen za poslední dobu zažili dost: Stalin, Hitler, Usáma bin Ládin... A přesto nejsme ztraceni. Podobně jako středověk zmobilizoval lidského ducha a objevil zdroje bohatství v zemědělství, technice a vědě, přidejme i my své úsilí a objevme zdroje spravedlnosti, míru, svobody, tolerance, přátelství. Bude to těžké, i když to bylo vždycky (celý středověk je jedna velká dřina). Ale hledáme správným směrem?

Dr. Vojtěch Eliáš, farář u sv. Ludmily

Zveřejněno: 03.10.2001 – support@publix.cz
Vytisknout