Velikonoce letos začínají už koncem března

Velikonoce jsou vyvrcholením čtyřicetidenního postního období, které počíná Popeleční středou a je nápodobou Ježíšova strádání na poušti. Samotný pašijový týden začíná Květnou nedělí, během níž Ježíš vstoupil do Jeruzaléma. Zvykový kalendář spojuje Květnou neděli především se staroslovanskými rituály. Nejdůležitějším úkolem dne bylo vynášení slaměné Smrti (Zimy, Morany či Mařeny), která by bránila budoucímu životu. Vlády nad krajem se naopak ujalo Líto – Vesna, znázorňované mladým opentleným stromkem. Modré pondělí, Žluté úterý a Černá (Škaredá) středa byly v lidovém pojetí „zasvěceny“ především úklidu. Výsadní postavení měl Zelený čtvrtek, den poslední večeře Páně a počátek největšího půstu v roce. Utichl hlahol zvonů, neboť ty odlétly do Říma. Leckde se však rozezněly hrkačky, jimiž obvykle malí chlapci zaháněli Jidáše. O den později Kristova zrádce připomínaly také jidášky pečené z bílé mouky a medu, které měly zabránit „zrádnému” uštknutí. Následoval Velký pátek, den Kristova zatčení, odsouzení a ukřižování. Bylo nutné se očistit tím nejpřísnějším způsobem, a to vnitřně i vně. Lidé vstávali obzvlášť časně a podle krajových zvyklostí se omývali v rose či v potoce, aby zabránili různým neduhům. Hospodyně zametly před východem slunce dům i stáj a smetí vynesly za humna, aby se v domácnosti nedržel nežádoucí hmyz. Na Bílou sobotu se opět rozezněly zvony. Několikadenním oslavám dala jméno „velká“ noc ze soboty na neděli, kdy byl Kristus vzkříšen a vyzvednut na nebesa. V tento den – Boží hod velikonoční – se podávala nejlepší jídla, to jest pečený beránek, speciální velikonoční nádivka či holoubata. Následující Červené pondělí krajově přezdívané jako pomlázka, koleda, mrskačka, šmikrust či oblévačka je již bez zvláštního liturgického významu. Především na venkově chlapci dodnes chodí s pomlázkami spletenými z čerstvých vrbových větviček, jimiž „vyplácejí“ ženy a dívky. Na Moravě má stejnou funkci oblévání studenou vodou. K Velikonocům neodmyslitelně patří vejce, pradávný symbol nového života a plodnosti. Dodnes je v českých zemích rozšířen zvyk barvení či malování kraslic. Hospodyně jimi podarovávaly koledníky, ale také je zakopávaly v rozích chlévů a polí, aby zajistily jejich plodnost.

Roman Grametbauer

Zveřejněno: 04.03.2002 – support@publix.cz
Vytisknout