Venkov ve městě: „Srdíčková vila“ v sousedství Nuselských schodů představuje inspiraci lidovou architekturou ve velkoměstě

Ve 20. století vyrostla v Praze 2 řada domů, lišících se nápaditostí architektů a stavitelů, mírou investovaných prostředků i velikostí. Jeden se ale odlišuje výrazněji. V ulici Pod Zvonařkou, vedle Nuselských schodů, stojí uprostřed rozlehlé, svažité zahrady roubená alpská vila.
Je výjimečná svým vzhledem, zajímavá svým osudem, ale je i dobrým příkladem obrovského osobního nasazení, které investují restituenti do svých zanedbaných a často necitlivě upravovaných domů.
V roce 1921 si vilu podle plánů Ing. Duchoslava nechal kladenským stavitelem Hrabětem postavit Ing. Josef Janeček. V té době byl cen-_trálním ředitelem Kladenských dolů a bydlel nedaleko, v Lužické ulici.
Vzhled vily je o to překvapivější, že v té době se kypící velkoměsto Královské Vinohrady nacházelo těsně před spojením s historickými pražskými městy a dalšími 36 sousedními obcemi do takzvané Velké Prahy s téměř 700 000 obyvatel. Těžko by se zde tedy hledala venkovská atmosféra inspirující architekta a zadavatele. Inspirace už zůstane patrně neznámá.
Pan Rudolf Kaplánek, který od roku 1999 s rodinou vilu obývá, jí říká „srdíčková“. Vyřezávaná srdíčka jsou totiž charakteristickým dekorem pro většinu dřevěných částí. Nejvíce patrná jsou v centrální hale, kde zdobí nejen zábradlí dřevěného schodiště, ale i kryty radiátorů ústředního topení. To patřilo k samozřejmému vybavení domu od samého počátku, stejně jako koupelny. Dům má tři obytná patra s přibližně 20 místnostmi a technický suterén. Zajímavostí je sklípek s ideálním klimatem, zapuštěný do svahu a se suterénem spojený dlouhou chodbou oválného průřezu.
V držení rodiny byla vila od roku 1922, kdy ji novou a ještě neobývanou koupil prastrýc pana Kaplánka – Ing. Richard Dubský. Se jménem tohoto průmyslníka byla spojena řada firem, např. dnešní Fotochema v Hradci Králové, keramička v Horní Bříze a sklárny Kavalier, které měly pobočku nedaleko vily v průmyslové části Nuslí.
Poprvé majitelé opustili vilu v době druhé světové války. Pak ji využívali okupanti jako ubytovnu Hitlerjugend, stejně jako nedaleko stojící Gröbeho vilu. V době krátkého poválečného období klidu se vrátila rodina pana Dubského. V roce 1948 se definitivně přestěhovala do USA.
Osud vily byl ale i nadále zajímavý. Získala ji Univerzita Karlova, která ji využívala jako kolej pro prominentní studenty z Afriky a Arábie. V době, kdy zde bydleli princové, byl ráz interiérů domu ještě zachován, zanedbání však již postihlo zahradu, ze které zmizela i orangerie. V 80. letech ožíval dům prací dnes často známých osob. Vila byla, bohužel, přestavěna a upravena na pracoviště Prognostického ústavu Akademie věd. V 90. letech se tu nacházelo jedno z odloučených pracovišť Vysoké školy ekonomické.
Současný stav vily vyžaduje velké investice i velké nasazení majitelů. Ti ovšem nevěnují péči pouze domu, ale i zahradě. A obojí po intenzivním působení specialisty na ochranu a tvorbu životního prostředí pana Kaplánka a jeho rodiny pomalu, ale jistě vstává z mrtvých.
   

Irena Tyslová

Zveřejněno: 12.11.2002 – support@publix.cz
Vytisknout