Vítání jara… mapování hranic Prahy 2… desetihodinový výlet po obvodu naší městské části… dobrodružná výprava…

spanilá cesta plná milých setkání se zajímavými lidmi… Tak by se dala charakterizovat obchůzka, kterou podnikl se svými spolupracovníky v letošní první jarní den starosta Městské části Praha 2 Mgr. Michal Basch.

Jednoho podzimního dne Vás oslovil pan Eugen Brikcius, filosof, básník, velký znalec umění i vína, ale především nápaditý člověk a recesista, který přišel s myšlenkou uskutečnit 21. března 2000 „Spanilou obchůzku“ po hranicích naší městské části. Proč a jak jste tento nápad přijal?
Výzvu jsem přijal nejprve s rozpaky, ale poté se zvídavým nadšením. Eugen Brikcius se v loňském roce zúčastnil tiskové konference u příležitosti Vinohradského vinobraní, kde jsme se seznámili, a v rámci diskuse mě svůj nápad objasnil a přislíbil vypracování plánu „Spanilé obchůzky“.
Obvod Prahy 2 sice znám a domnívám se, že dobře, ale nikdy jsem se nesnažil jej obejít uceleně. Uvědomil jsem si, že na hranicích Prahy 2 leží mnoho zajímavých objektů, také proto jsem si rád na tuto cestu udělal čas.
Na téměř 12 kilometrů dlouhou pouť, vedoucí z Nového Města po nábřeží, dokonce středem Vltavy, přes Vyšehrad, Nuselské údolí, Grébovku, Královské Vinohrady až zase zpět na Novoměstskou radnici, jste se vydal již v dopoledních hodinách. Co Vás cestou nejvíce zaujalo?
Nejprve bych se rád zmínil o mém celkovém dojmu. Tvář Prahy 2 se pozvolna mění k lepšímu, například mnoho domů má nové, pěkné fasády. Pohled na nábřeží z parníku, kterým jsem v rámci obchůzky cestoval, je už opravdu krásný. Na druhou stranu mě mrzí, že některá zákoutí naší městské části jsou díky neukázněnosti občanů v nepořádku, ale věřím, že se to v nedaleké budoucnosti může vyřešit.
Zaujaly mě také některé interiéry, zejména původní prostory v Sokole Pražském z doby Fugnera a Tyrše nebo nově zrekonstruované haly Hlavního, dříve Wilsonova, nádraží. Už není tak začouzené a špinavé, jak tomu před časem bývalo, secesní sály jsou po úpravě skutečně reprezentativní.
Nemohu opomenout ani úžasné pohledy z výšin, ať již z posledních pater Tančícího domu nebo noční pohled z Novoměstské radnice. Škoda, že nelze spatřit Prahu i z vinohradské vodárenské věže.
Se kterými zajímavými lidmi jste se na obchůzce setkal a čím byla tato setkání výjimečná?
Krátce po startu z Novoměstské radnice jsem se společně s mými zástupci, Mgr. Jarmilou Cechnerovou, slečnou Janou Černochovou a s dalšími kolegy z radnice setkal na rohu Návrátilovy ulice se starostou Prahy 1 ing. Burgermeistrem, který nás doprovodil až na Jiráskův most. Tam se k nám přidal i starosta Prahy 5, RNDr. Miroslav Škaloud. K podobným schůzkám došlo i na hranicích s ostatními „sousedy“ - Prahu 4 reprezentovala starostka ing. Miroslava Studenovská se svými zástupci, Prahu 10 starosta Jiří Veselý, Prahu 3 starosta Milan Český a Prahu 8 starosta JUDr. Václav Musílek, který na schůzku přijel v nádherném historickém automobilu.
Cestou jsme hovořili o záležitostech, které naše sousedící městské části tíží a na které nám mnohdy při důležitějších jednáních nezbývá čas.
K velmi milému setkání došlo v Myslíkově ulici s olympionikem Jaroslavem Čtvrtečkou, který letos oslavil své 94. narozeniny. Před Mánesem na nás čekali v krojích členové spolku Vltavan. Dále jsme se setkali mj. s Fedorem Gálem v jeho literární kavárně, Antonínem Panenkou, Ladislavem Trpkošem, v Grébovce s vinaři Turečkovými, s pracovníky CK Adventura Andersen Consulting, Národní kulturní památky Vyšehrad i s proboštem vyšehradské kapituly. Všechna setkání probíhala v ryze přátelském, vážném i nevážném duchu.
Na která místa v Praze 2 byste rád upozornil a proč? Doporučil byste čtenářům nějaký cíl jejich jarní procházky?
Doporučil bych nejspíš Grébovku, která vždy na jaře láká návštěvníky k procházkám, ovšem i Vyšehrad či Riegrovy sady mají své jarní kouzlo. Uvědomuji si však také, že naše parky vyžadují zvýšenou péči. Zeleň v Praze 2 se jí, doufejme, v nejbližší době dočká.
Málokdo z občanů si Vás představí v pohorkách, džínách a s batůžkem na zádech. Lidé Vás spíše vidí ve Vaší kanceláři… Během výletu jste často svůj
asi padesátičlenný doprovod překvapoval svými vynikajícími sportovními výkony. Prozradíte svůj recept na udržení si výborné fyzické i psychické kondice?
Od mládí sportuji. Dříve jsem se věnoval kanoistice a lyžování závodně, dnes již pouze turisticky. Od té doby, co pracuji na obvodním úřadě, mně na sport příliš času nezbývá. Přesto jsem dodnes předseda jednoho pražského vodáckého klubu. Pohyb spojuji i s duševním odpočinkem, rád si zajdu na koncert či si něco zajímavého přečtu. V životě člověka je také nesmírně důležité zázemí a pochopení svých nejbližších. Za pohodu doma vděčím především své ženě i dětem.
Počasí všem zúčastněným přálo, nic nikomu nebránilo v cestě a vše probíhalo podle plánu. Jak byste krátce akci charakterizoval?
Báječná i přínosná! A to nejen díky pěknému počasí, ale zejména skvělé náladě všech zúčastněných.
Stane se tato „Spanilá obchůzka“ tradicí? Uvažujete, že si ji příští rok na jaře zopakujete?
Akce byla jedinečná a neopakovatelná zároveň. Možná k podobné výpravě někdy v budoucnu ještě dojde, ale jistě v naprosto jiném duchu. Takže o tradici se hovořit nedá. V závěru bych uvedl, že se ulicemi a parky Prahy 2 procházím často a rád.

Eva Bělíková

Zveřejněno: 04.05.2000 – support@publix.cz
Vytisknout