Vlajky vzhůru! Nebo ne?

8. května 2000 byl krásný den, a tak jsem si vyšel na procházku naší čtvrtí. Ulice prázdné, většina sousedů byla mimo Prahu. Prohlížel jsem si výlohy obchodů a fasády domů a stále jakoby mi něco chybělo. Vždyť 8. května je přece státní svátek a já neviděl na domech ani jedinou státní vlajku!
Zavzpomínal jsem, jak se mi při návštěvě Dánska líbilo, že Dánové státní vlajkou i ve všední den zdobí kdeco. Vlajky vlály samozřejmě ze všech úředních budov, ale i mnohé obytné domy a obchody krášlila dánská vlajka. A nejen je. Červenou vlajku s bílým křížem jsem viděl na všech lodích v přístavu, vlála i ze střechy Hamletova zámku Helsingör a dokonce i bufetový stůl při snídani v hotelu byl jí zdoben. Dánové jsou zkrátka na svoji zemi hrdí a dávají to patřičně najevo.
A co teprve takoví Američané! Neexistuje snad jediná pohlednice, na které by hvězdnatá vlajka nebyla. I farmář na té nejodlehlejší farmě amerického západu má před svým domem stožár s vlajkou.
Ostatně pro Pražany není nutné jezdit se o tom přesvědčit až za oceán. Stačí se kterékoliv ráno v osm hodin zastavit před budovou amerického velvyslanectví a budete svědky obřadného vztyčování vlajky vojákem americké námořní pěchoty.
Také Američané jsou na svoji vlast pyšni.
Za těchto vzpomínek a úvah jsem se vracel pomalu domů a přemýšlel, proč asi se Čechové stydí (či snad bojí?!) ozdobit o státním svátku své domy státní vlajkou. Že by nebyly na svoji zemi hrdí? Že by si nepřipomínali všechny ty, kteří za svobodu naší země v různých dobách bojovali a položili své životy? Nechce se mi věřit, že by všichni občané a majitelé domů - včetně toho největšího - Městské části Praha 2 - zapomněli!
Konečně jsem zabočil do naší ulice a tu se má tvář rozjasnila. Uviděl jsem českou vlajku. Vyvěsil ji na svůj podnik majitel hostince „U Jarouše“. A tak jsem státní svátek oslavil v této vlastenecké hospůdce.

Zdeněk Lochmann, člen zastupitelstva za ODA

Zveřejněno: 23.06.2000 – support@publix.cz
Vytisknout