Vychovatelna U Dobrého Pastýře

Půjdete-li Lublaňskou ulicí směrem od centra k Nuselskému údolí, dejte pozor, ať neminete dům č. 33 (čp. 1724) v bloku mezi ulicemi Tyršovou a Koubkovou. Pozdvihnete-li potom oči nad úroveň vchodových dveří, spatříte obloukovitý portálek a v něm obraz Ježíše ochraňujícího v náručí ovečku. Tato mozaika tu není náhodně: stojíte totiž před budovou bývalé vychovatelny „U Dobrého Pastýře“, která má svoji historii i současné pokračování.
Tato instituce je nejstarší svého druhu v českých zemích. Na počátku, v roce 1836, „zželelo se některým znamenitým, rodem i zásluhami vynikajícím osobnostem mravního úpadku provinilců“, a založili Spolek pro blaho propuštěných káranců. Jeho účelem bylo pomoci potrestaným mladistvým i dospělejším osobám mužského pohlaví právě propuštěným z vězení, aby získali učňovské či tovaryšské místo u řemeslných mistrů, a dostali tak možnost žít jako řádní členové společnosti. Původní záměr, který dokonce schválil císař a král Ferdinand V., byl praktikován asi tři roky, načež pod dojmem nepříliš úspěšných resocializačních pokusů – jen jednu třetinu potrestaných se podařilo trvaleji napravit – se aktivita členů spolku obrátila směrem ke zřízení vychovávacího ústavu pro chlapce mladší čtrnácti let, u nichž selhala rodinná výchova. Do tohoto zařízení měli být přijímáni i mladiství, kteří byli za svá provinění dosud umisťováni do trestnic.
Počátky naší vychovatelny však musíme hledat mimo obvod dnešní Prahy 2. Pro prvních pět chovanců přijatých do péče spolku v roce 1842 byly najaty místnosti v čp. 130 na malostranském Klárově. Hned následující rok byla pro ústav opatřena jednopatrová budova na Novém Městě na rohu Ječné a Kateřinské ulice (původní objekt již neexistuje). Ústav zde nalezl útočiště na více než šedesát let.
Na nynějším místě začala vychovatelna U Dobrého Pastýře působit od 1. října 1904. Přijímány byly především děti školou povinné a také učňové. Jejich osudy měly společného jmenovatele v rozvrácených rodinných poměrech, přičemž dobové záznamy naznačují i snížení mentální úrovně některých chovanců. Při ústavu existovala také škola. Její vnitřní režim byl uspořádán tak, aby žáci i učňové dohnali zanedbané učivo a mohli se vykázat aspoň dostatečným školním prospěchem, a tak nalezli snáze budoucí uplatnění. Na svou dobu byl ústav moderně zařízen.
Dnes je zde Diagnostický ústav pro mládež, a to pro chlapce ve věku od 15 do 18 let. Dříve i nyní stále šlo a jde o to, aby obraz Dobrého Pastýře evokoval v jeho obyvatelích onoho ochránce upadnuvších a nikoliv „dobrý pasťák“.

PhDr. Boris Titzl, Ph.D., katedra spec. pedagogiky

Zveřejněno: 19.08.2002 – support@publix.cz
Vytisknout