Výlet do historie

Jako každý „slušný“ hrad v české republice má i Vyšehrad svoji pověst o starém pokladu – a není to jen ta notoricky známá ze Starých pověstí českých. Jenže v případě Vyšehradu nemusí jít o pouhou pohádku… Připomeňme si kousek jeho dramatické historie. Na podzim roku 1420 dobyla Vyšehrad, věrný Zikmundovi, husitská vojska. Co se dělo dál, nebudeme raději rozebírat. Každopádně z místa, které v té době mohlo výstavností konkurovat Pražskému hradu, zbyly pouhé ruiny. Kostely, domy kněží i královský palác byly vydrancovány a pobořeny. Na několik desetiletí se stal vyšehradský areál pustinou.
Dnešní Vyšehrad stojí prakticky na sutinách, v nichž zůstaly neprozkoumané sklepy domů, krypty kostelů, únikové chodby a možná i přírodní dutiny. Vzhledem ke spěchu, v jakém opouštěli své majetky církevní hodnostáři, není vyloučeno, že alespoň část cenností, které nemohli momentálně pobrat, leží pod zemí dodnes. Tato představa vždy probouzela zájem hledačů tajemna. Zatím poslední pátrání v tom směru podnikl v roce 2000 záhadolog, spisovatel a scénárista Otomar Dvořák. Nemohl samozřejmě popadnout krumpáč a začít kopat sondy. Uchýlil se proto k metodě, která – i když zatím ne u všech – zvolna nabývá na vážnosti, totiž k psychotronickému zkoumání (nebo proutkaření, chcete-li). Nezávisle na sobě nechal dva psychotroniky zakreslit do plánku podzemní dutiny a depoty drahých kovů v okolí chrámu sv. Petra a Pavla. Výsledek byl fascinující: i když se v jiných věcech od sebe lišili, oba psychotronici shodně označili – aniž by o sobě věděli a i když každý z nich používal jinou metodu (první zkoumal situaci na místě, zatímco druhý pracoval výhradně s mapou) – totéž místo za chrámem sv. Petra a Pavla, kde se mají nacházet v hloubce 7 metrů (druhý tvrdil že pouze 5 metrů) cenné předměty (snad) církevního charakteru…
Že by tedy v případě vyšehradského pokladu nešlo jen o zajímavou pověst?

Vladimír Mátl

Zveřejněno: 04.03.2002 – support@publix.cz
Vytisknout