Vyšehradská zastavení - Úpravy královské akropole

Areál Vyšehradu prochází v posledních letech významnými proměnami. Novou tvář postupně dostávají historické objekty, obnovují a kultivují se sady, mění se jejich dispozice. Na počátku 90. let Národní kulturní památka Vyšehrad jako správce vyšehradského areálu za hl. m. Prahu stanovila priority a vypracovala dlouhodobý plán úprav. Do roku 2005 by měla být obnova sadů v zásadě dokončena.

Dva správci Vyšehradu
V roce 1911 převzalo hlavní město Praha do své správy část vyšehradského areálu, využívanou do té doby armádou; od tohoto roku zde existují dva paralelní správci: Vyšehradská kapitula, založená v 11. století knížetem Vratislavem, a hlavní město Praha, zastupované v současné době příspěvkovou organizací Národní kulturní památka (NKP) Vyšehrad.
Pod správu NKP Vyšehrad spadá např. veškerá historická zeleň. „Na základě zřizovací listiny máme práva vlastníka, správce městského majetku. Naší povinností je s rozmyslem se o tento majetek starat a zvelebovat ho,“ říká Miloslava Havelková, ředitelka NKP Vyšehrad, a upřesňuje: „Naší hlavní činností je rehabilitace Vyšehradu jako celku.“ Hlavní město Praha ročně do údržby a obnovy Národní kulturní památky Vyšehrad investuje zhruba patnáct milionů korun.
Druhý správce, Vyšehradská kapitula, obhospodařuje církevní majetek. Vlastní většinu historických budov včetně baziliky sv. Petra a Pavla a bývalého kostelního domku – dnešní vinárny před kostelem, dále rotundu sv. Martina, tzv. Nové proboštství, Staré proboštství, Nové a Staré děkanství.

Proměny areálu
V současné době probíhá celková parková úprava Královské a knížecí akropole podle studie, kterou vypracoval renomovaný architekt Otakar Kuča. Spolu s obnovou akropole se začala restaurovat také budova Starého purkrabství. V ní má vzniknout sál pro zhruba stovku lidí, malé občerstvení a také zázemí pro historickou expozici. Výstava, vážící se k slavné historii Vyšehradu, bývala do roku 1994 v jedné z budov navrácených Vyšehradské kapitule; nyní zde podobná výstava chybí. „V roce 2005 bychom expozici tohoto druhu rádi otevřeli v gotickém sklepě. Je to kasematová prostora, která sloužila mj. k uskladnění střelného prachu. Nelze tam však vybudovat zázemí pro obsluhu, a tak bychom tyto prostory chtěli propojit se Starým purkrabstvím,“ vysvětluje Miloslava Havelková. „Pracujeme intenzivně na tom, aby propojení bylo co nejcitlivější a nejekonomičtější; samozřejmě i tak narůstají investice celé rekonstrukce,“ dodává.
Současné úpravy promění dispozici celého prostoru akropole, který je podle ředitelky NKP Vyšehrad tím posledním, co je třeba v areálu dotvořit, aby byl „téměř dokonalý“. Ve většině vyšehradských parků již úpravy proběhly, obnova Královské a knížecí akropole je jejich završením. Královská a knížecí akropole (Přemyslovská kurie) byla vždy považována za nejcennější vyšehradskou lokalitu. Býval to královský dvorec, kde ještě za Karla IV. stávaly královské paláce. Pro zajímavost, období panování „otce vlasti“ bylo jednou ze slavných epoch Vyšehradu (dokonce zde žila a zemřela jeho matka Eliška Přemyslovna). Karel IV. začlenil Vyšehrad do korunovačního obřadu: budoucí panovník musel na Vyšehradě přečkat noc a přijít se poklonit údajným střevícům z lýčí a mošně Přemysla Oráče… to aby nezapomněl, že vyšel z vesnického rodu Přemyslovců.

Památný vrch nad Vltavou
Území o rozloze více než deset hektarů je vymezeno barokními hradbami ze 17. století; tento přesný doklad pevnostního stavitelství v Čechách se v téměř nezměněné podobě dochoval do dnešních dnů. Dovnitř se vchází dvěma branami: dolní Pražskou, nebo také Cihelnou empírovou bránou, postavenou podle plánů pražského místodržícího hraběte Chotka, a z pankrácké strany starší Táborskou bránou.
Vyšehradský areál obsahuje značnou plochu zeleně, a ne ledajaké. Jde o historickou zeleň, jejíž údržba je pochopitelně velmi náročná. Parky zde v podobě, jak je známe dnes, byly zakládány na přelomu 19. a 20. století. „Od r. 1993 procházejí rehabilitací, tj. procesem, který má Vyšehradu navrátit vznešenost a přitom uchovat jeho přirozený půvab,“ připomíná Miloslava Havelková a dodává: „Celý areál působí dojmem parku, ale není to jen park, jak se někteří návštěvníci domnívají. Vede zde regulérní komunikace a rozhodně nelze uvažovat o tom, že by byl někdy v budoucnu areál uzavřen a stal se z něj jakýsi skanzen.“

Text a foto: Lenka Prokopová

Zveřejněno: 07.10.2003 – support@publix.cz
Vytisknout