Základní podmínkou soužití v parcích je ohleduplnost

Parky jsou jedním z míst, kde se potkávají obyvatelé Prahy 2 v různých rolích: někteří s dětmi, jiní s pejsky, někdo o holi a někdo na kole. Protože parky nejsou dost velké, zájmy příslušníků různých skupin se občas dostanou do kolize.
Aby těch kolizí bylo co nejméně, platí už třetím rokem vyhláška hlavního města, na jejímž základě městská část vymezila, které aktivity kde mají přednost – kde mohou nebo nemohou volně pobíhat psi, kde je bezpečné vypustit i starší děcko na kole nebo kolečkových bruslích. Ve všech parcích je bez omezení povolen vstup na trávníky. Pro připomenutí jsem (s vydatnou pomocí dr. Pavlíkové, vedoucí odboru životního prostředí ÚMČ) dal dohromady pár základních otázek a odpovědí, jak to vlastně má v parcích fungovat.
Jak zjistit, co je dovoleno a co není?
U každého vstupu do parku jsou informační tabulky, na nichž je plánek: vyznačuje, kam byste měli své aktivity směrovat, a kterým se naopak vyhnout. Tabulky jsou schválně na nízkých podstavcích, aby nepůsobily rušivě a nestávaly se obětí vandalismu. Bohužel často nejsou dost dobře čitelné kvůli sprejerským „tagům“. Pokud zjistíte poškození některé z nich, můžete to oznámit na infolinku Čistota Prahy 2 odboru životního prostředí: 224 256 063.
Vlastní vyhlášku a její aplikaci na území Prahy 2 najdete na internetových stránkách hlavního města: www.praha-mesto.cz/vyhlasky a MČ: www.praha2.cz/Usnesení rady, mapky pak na serveru Vinohrady:www.vinohrady.cz/parky.
Jak se bránit proti těm, kdo si s nějakými zónami nedělají hlavu a svým chováním omezují, nebo dokonce ohrožují ostatní návštěvníky?
Věřte, že většina návštěvníků parků jsou podobně jako vy slušní a rozumní lidé, a pokud je upozorníte, že jejich chování je v rozporu s návštěvním řádem parku, budou se snažit vám vyhovět. V opačném případě je možné upozornit městskou policii (linka 156), která může hříšníkovi domluvit, nebo jej i na místě pokutovat. Mnohem lepší by samozřejmě bylo, kdyby městští policisté byli v parcích vidět častěji v rámci svých pravidelných pochůzek, pro to však prý nemají dost kapacit.
Co když mám pocit, že vymezení aktivit v „mém“ parku nevyhovuje – není tam prostor pro pejskaře, trasa pro cyklisty kříží cestu na dětské hřiště apod., a kvůli tomu to už pomalu nikdo nedodržuje?
Usnesení rady MČ k vyhlášce není nic definitivního, v roce 2001 šlo o jakýsi první pokus a předpokládá se, že u jednotlivých parků bude docházet k úpravám. Například v Riegerových sadech už na žádost obyvatel bylo vymezení změněno dvakrát. Pokud máte konkrétní připomínku k nynějšímu stavu, nebo dokonce návrh, jak to změnit, ozvěte se odboru životního prostředí, který podněty shromažďuje a předkládá k řešení komisi životního prostředí a radě městské části. Není nutné sepisovat petice ani dodržovat nějakou předepsanou formu. Závěrem prosba: ať jste již zastánci dodržování pravidel, nebo naopak zapřísáhlí odpůrci jakýchkoliv zákazů, připomínejte si, že to jediné, co opravdu platí, je ohleduplnost. Zkuste se na svět podívat očima těch ostatních: rodičů, kteří po návratu z parku drhnou podrážky dětských bot od hovínek, malých dětí, které se vyděsí, když jim na hřišti bafne do obličeje chlupatá potvora, stařenek, které s obavami vstupují na rovný kousek cesty, po kterém se na různých kolečkách prohánějí frajeři s kšiltem dozadu, ale zkuste se vžít i do těch, kteří potřebují prostor, kde se vyřádí (což je pořád lepší, než když sedí někde v koutě a zkoušejí toluen), kde mohou nechat vyběhat svého pejska. Parků je v Praze 2 omezený počet; měli bychom proto hledat způsob, jak se v nich vzájemně nestřetávat.

Pozn. red.: Soužití v parcích bude tématem naší příští diskuse

Text: Stanislav Sojka, foto: len

Zveřejněno: 10.06.2003 – support@publix.cz
Vytisknout