Zimní zábavy vinohradských dětí

Když přišla zima, měli jsme o zábavu postaráno. Sáňkovali jsme na všech svažitých ulicích a nejlepší sáňkovačka byla v ulici U rajské zahrady. Vzhledem k velikosti kopce od Žižkova jsme stačili kopec sjet tak 3 x až 4 x, na víc ani síly nebylo. Ovšem moje maminka a tety to měly mnohem lepší. Chodily sáňkovat na Seidlovo pole, to je v místech, kde je dnes kino Illusion. To bylo ovšem někdy na přelomu 19. a 20. století. Dnes je to celkem rušná Budečská ulice. Zimy byly ve 20. letech opravdu „safiánské”. Vltava zamrzla až někam za Jiráskův most a všude byla přírodní kluziště. Naše parta chodila na sokolské kluziště ve Slovenské ulici nebo do Riegrových sadů. Občas i na „Čafku” v Italské ulici (což byl sportovní klub), ale tam pro nás, myslím, bylo dražší vstupné (tj. víc než 1 Kč). Někdy jsme chodili i na Ztracenou vartu (dnešní Horská ulice). Pro nás kluky od Míráku to ale bylo dost daleko. Brusle jsme samozřejmě měli jen šlajfky, o „džeksnách” se většině z nás mohlo jen zdát.
Když bylo opravdu psí počasí a ruka „páně” byla štědrá, šli jsme do loutkového divadla nebo do biografu. Divadélka si pamatuji dvě: jedno bylo sokolské v Národním domě ve Slezské ulici (dnes je tam fitness) a druhé v Raisově škole ve Slezské ulici. Obě pro nezájem po válce zmizely. Skupův Hurvínek přišel na Vinohrady až po válce a působil donedávna v dnešním divadle U hasičů. Dětská představení byla rovněž ve dvou biografech, a to v sokolském kinu Valdek, to bylo dražší a hrálo i lepší a zvukové filmy a také v kině Koubek (Vlast) ve dvoře domu Francouzská 28, kde hráli většinou němé dobrodružné filmy s reprodukovanou hudbou, zejména z italských oper. A před kinem prodávala babka vynikající gumové hady za ceny pro děti vskutku přijatelné.
Mikulášský a vánoční trh na Karlově nám. jsme navštívili jen v doprovodu rodičů, kteří za nás nějakou tu korunu utratili. Prodávalo se tu sušené ovoce, perníky, turecký med, ale i betlémy, které vyráběli nezaměstnaní horníci z Příbrami. Inu, dnešní generace počítačových a mobilových dětí by si tu na své nepřišla.

Miroslav Rosík

Zveřejněno: 07.01.2002 – support@publix.cz
Vytisknout