Zvíře nemusí být nejvhodnějším dárkem pod stromeček

„Maminko, kup mi pejska. Já se o něj budu starat. Opravdu!“ Kdo by nevyhověl podobnému žadonění, jehož intenzita se pravidelně zvyšuje vždy před Vánocemi a letními prázdninami.
Jenže dospělý člověk si musí opravdu dobře rozmyslet, zda naléhání svého potomka podlehne. Pořídit si totiž do domácnosti živé zvíře je především velkým závazkem na několik let. Tvor potřebuje pravidelnou péči a nelze spoléhat na to, že mu ji bude poskytovat (i přes veškeré sliby) právě dítě. Zvíře totiž není hračka, kterou lze strčit pod postel, když se omrzí. Je to další člen domácnosti, který bude s rodinou žít – v případě psa v průměru asi tak patnáct roků.
„Dítěti bych určitě zvíře nepořizovala,“ prohlásila MVDr. Lubica Nečasová z veterinární kliniky v ulici Na Hrádku. PhDr. Vladimíra Fořtová z ordinace klinického psychologa v Blanické ulici je však přesvědčena, že péče o živého tvora může být pro dítě přínosem. Také ona ale doporučuje, aby rodiče pečlivě zvážili, zda jejich potomek má o nového společníka skutečný zájem, zda nejde jen o chvilkovou záležitost, která za pár měsíců zmizí stejně jako jarní sníh. V žádném případě není podle ní živý tvor vhodný pro předškolní děti. Školáci od třetí třídy výše už sice bývají schopni se o zvíře postarat, ale jen tak, že mu dají nažrat. Vše ostatní, počínaje třeba venčením, nakupováním žrádla a konče pravidelnou údržbou pelíšku, bude určitě dělat dospělý sám. Pokud tedy někdo zvažuje, zda by Ježíšek mohl letos dítku nadělit živé zvířátko, měl by se připravit na to, že dárek je určen především jednomu z rodičů. Že ho vlastně dospělý pořizuje sám sobě.
„Dospělý musí počítat s tím, že se bude o zvíře starat především on,“ uvedla zvěrolékařka Lubica Nečasová. I když patří k odpůrcům zvířecích dárků pro děti, souhlasí s názorem, že když už rodina podlehne žadonění potomka, měla by si vyzkoušet pravdivost jeho slibů o pravidelné péči nejprve na méně náročném zvířeti. Když už má živý tvor do rodiny přijít, zvolila by třeba morče, protože jinak velmi oblíbený křeček si nevytvoří k člověku žádný vztah, nedá se s ním tak snadno manipulovat jako s morčetem. To je v tomto směru mnohem vděčnější. Podobně jako psy Lubica Nečasová určitě nedoporučuje dětem pořizovat například plazy nebo kočky.
Ten, kdo se přece jen rozhodne pro pejska, by si měl ještě před definitivním rozhodnutím odpovědět na tři základní otázky: Kam pejska dáme, až pojedeme lyžovat na hory nebo v létě k moři? Kdo ho vyvenčí, když oba rodiče jsou celý den v práci a dítě sedí nejméně dopoledne ve škole? Kdo se o zvíře postará po zbytek jeho života, když dítě třeba už za čtyři roky ukončí základní školní docházku a s přechodem do jiného vzdělávacího zařízení možná změní svoje zájmy?
Je také nutné zvážit, zda dítě má skutečné předpoklady k tomu, aby dostálo svým slibům. Dá se to poznat třeba z toho, jak je schopno samostatně se připravovat do školy, udržovat si čistotu a pořádek ve svém pokojíčku, jestli je vůbec spolehnutí na jeho sliby, nebo se už v minulosti ukázalo, že pro ně vyřčená slova žádný závazek neznamenají.
Když už máte to štěstí a váš potomek nosí nad hlavou málem svatozář, zvažte také, zda mu pořídíte štěně, které se od feny bere obvykle v osmi týdnech věku. Takový tvoreček totiž dělá všude po bytě loužičky a hromádky, což může trvat i několik měsíců. Mezitím ještě rozkouše vše, co má na dosah, protože když je v bytě sám, nudí se. V neposlední řadě se poraďte třeba s veterinářem o tom, jaká rasa by byla pro vaši domácnost nejvhodnější, protože třeba z plemen středního vzrůstu by dítě určitě nezvládlo třeba temperamentního knírače, kokršpaněla nebo bígla.   

zv

Zveřejněno: 09.12.2002 – support@publix.cz
Vytisknout